První český prales za desítky milionů. Šéfové klubů ukazují, jak se dělá druhá liga

Je to sice druhá nejvyšší soutěž, jen jedna ze dvou profesionálních v Česku, ale co se zájmu o ni týče, jde o popelku. Fotbalový boom, o kterém se teď v Česku mluví ji spíš míjí. Na první jarní kolo, které se hrálo minulý víkend, dorazila v průměru zhruba tisícovka lidí na zápas.

Třeba podle Jana Podroužka jde o první český prales spíš než o ligu s plně profesionálními podmínkami. Fotbalisti v ní běžně berou nějakých 20 až 30 tisíc korun měsíčně (na živnostenský list, nikoli v zaměstnaneckém poměru) a po trénincích tak musí ještě běžně chodit do práce, jak o tom v podcastu Zajíc ve druhé lize mluvil Václav Kadlec, asistent trenéra v druholigovém Žižkově.

I tak ale jde o soutěž, kde hraje více ambiciózních týmů. Na první dobrou si určitě vzpomenete na Zbrojovku Brno, Vyškov, pražskou Duklu nebo Opavu. Ligové ambice ale mají třeba i v Táborsku, které je po 17 z 30 odehraných kol třetí o sedm bodů za prvním Vyškovem, o čtyři za druhou Duklou a o bod před Brnem a Příbramí.

„V létě jsme vyhlásili cíl postoupit do ligy v horizontu pěti let. Majoritní akcionář klubu Petr Kolář je z byznysového světa zvyklý být úspěšný na všech frontách a nechce v Táborsku dělat jen nějaký udržovací fotbalový projekt. Chceme do ligy teď či v příštích letech opravdu postoupit, myslíme to naprosto vážně,“ říká v rozhovoru s Football Clubem Martin Vozábal, výkonný ředitel FC Silon Táborsko.

V Táborsku tak aktuálně pracují nejen na sportovním úspěchu, ale i na budování stadionu pro nejvyšší soutěž, který bude mít 4500 míst. „Jsme ho připraveni dobudovat za naše prostředky a předat následně městu,“ říká Vozábal. Prioritně teď v Táborsku řeší problematiku umělého osvětlení, které bude od příští sezony ve druhé lize povinné.

V Táborsku pracují s ročním rozpočtem mezi 35 a 40 miliony korun. To jsou peníze na áčko, béčko a mládež. Kdyby se klubu povedl postup do první ligy, je podle Vozábala připravený na výrazný růst nákladů, tak aby mohl zaplatit dostatečně kvalitní kádr a všechny další výdaje. „Kdyby se to opravdu povedlo, máme příslib vstupu velkého partnera, jde o česko-slovenskou společnost, která spolupracuje s naším akcionářem Petrem Kolářem. Do druhé ligy jít nechtějí, ale první by je zajímala. Jejich přínos by mohl činit až 50 milionů korun ročně,“ říká.

A vyčísluje i případný přínos nedávno proběhlého televizního tendru. „Teď do Táborska dostáváme na rok 2,4 milionu korun. Nově by to mohlo být 4,6 a když se nám podaří vybojovat pět milionů, bude to fajn,“ počítá Vozábal částky pro případ, že bude Táborsko hrát dál druhou ligu. Kdyby postoupilo do první, polepší si na příjmech z TV práv minimálně o nějakých deset milionů korun. Vozábal počítá s tím, že se na dubnovém grémiu klubů první a druhé ligy prosadí takzvaný polský model pro rozdělování navýšených prostředků z prodeje televizních práv, kdy si kluby v první lize rozdělí peníze podle umístění v tabulce. „Kluby, co jsou v lize dole, by si měly dosáhnout tak na 15 milionů, ty nahoře na 50 milionů. A podle mě je to tak správně,“ říká Vozábal.

Pátým rokem se snaží vrátit do první ligy Dukla Praha. Nedaří se to, i když má v zádech miliardáře Petra Pauknera a jeden z nejvyšších rozpočtů v druhé lize. „Je to 57 milionů korun, s tím, že v tuto chvíli nejsou do rozpočtu započítány žádné náklady na případné příchody hráčů. O několik jednotek milionů se tedy ještě může navýšit, musíme ho ale držet jako vyrovnaný. Každopádně jde o rozpočet zahrnující i náklady na mládež, to je tak 11, možná 12 milionů. Rozdíl jde na áčko, béčko a provoz,“ řekl Football Club na začátku února šéf klubu Bohumil Paukner.

„Nepochybuji o tom, že vyšší rozpočet budou mít v Brně, to zcela určitě. Ostatní mají obvykle výhodu v podpoře kraje, města. To my nemáme vůbec,“ dodal Paukner.

Nabízí se otázka, jak dlouho bude ještě jeho bratra Petra, který klub vlastní už jedenáctým rokem, bavit klub financovat. „Není to jen o chuti, ale také o možnostech, které se zužují. Bez toho, že by se dosáhlo nějakých kloudných sportovních výsledků, stála ho Dukla Praha už víc než 500 milionů korun. Když se podívám na rozpočet, kryly ho firmy ze skupiny Carbounion 68 procenty, dneska je to už 80 procent,“ říká Bohumil Paukner. Dukla i její majitel tedy výrazně touží po návratu do první ligy.

Před ní je teď jen Vyškov, u kterého je ale otázka, zda by se do první ligy vůbec posunul. Teď hraje na kdysi prvoligovém stadionu v Drnovicích, který ale už od příští sezony nebude splňovat ani druholigová kritéria. „Je to náš úkol, my se s tím budeme muset nějak popasovat. Neobejdeme se tady bez pomoci města Vyškova, obce Drnovic, případně dalších subjektů. Teď, právě v tomto období, téma intenzivně řešíme, hledáme způsob, jak to zvládnout. Jistou myšlenku v tom smyslu snad v hlavě mám, ale bylo by velmi předčasné ji ventilovat,“ říkal k tomu nedávno v rozhovoru s Football Clubem vyškovský generální manažer Zbyněk Zbořil.

Vyškov je znám svou orientací na talentované cizince. Jak se pracuje v týmu, kde spolu s Čechy hrají Uganďan, Kamerunec, Senegalci, Zambijec nebo i Nizozemci, Francouz, Belgičan či Lotyš? „Pro nás je základním principem, ze kterého opravdu neuhýbáme, alespoň minimální znalost základů angličtiny ze strany hráče. Kabina Vyškova dneska komunikuje víceméně v angličtině. A pokud někdo nezvládá ani nejzákladnější věci, je nám líto, ale nějaké další překládání, např. z angličtiny do francouzštiny nepřichází do úvahy,“ říká Zbořil.

„Co se týče bydlení, nemají hráči ve Vyškově k dispozici žádný luxus. Prostě na třípokojovém bytě nocují tři, na dvojpokojovém dva. Vědí, že jsou tady kvůli fotbalu, ve kterém chtějí něčeho dosáhnout. A my na tom máme stejný zájem jako oni,“ pokračuje Zbořil.

Ve druhé lize najdete i rezervu Sparty a na její lavičce v pozici asistenta trenéra bývalého kapitána Finska Tima Sparva. V rozhovoru s ním se můžete dočíst, proč si myslí na Bundesligu, čím ho český fotbal šokoval, s kým z hráčů si vyměňuje knihy a jak se Sparta za Briana Priskeho otevřela. Sparv popisuje i to, jaká druhá liga je. „Je v ní široké spektrum týmů. Polovina z nich je, řekl bych, pasivní, defenzivní, při hře se nepouštějí do žádného skutečného riskování. To je samozřejmě fotbal, který já hrát nechci. Pak jsou tu ale fotbalové týmy jako třeba Vlašim – dobří hráči, dobře koučovaní, pokud jde o zakládání postupného útoku. To je styl hry, který hráče zlepšuje,“ říká Sparv.

A mluví i o tom, jak vnímá pozici Sparty B, která je aktuálně dvanáctá s tříbodovým náskokem na první sestupovou pozici, ve druhé lize. „My máme s přehledem nejnižší věkový průměr v celé soutěži. Myslím, že je to přibližně devatenáct a půl roku. Takže pro nás je cílem hlavně jedno – vystavovat naše hráče těžkým situacím. Taky bychom samozřejmě mohli dělat to, co polovina mužstev – stoupnout si před šestnáctku, bránit, být pasivní. Jenže to by naše hráče nerozvíjelo. Proto musíme být dynamičtí, riskovat, zvýšit šance našich hráčů na to, aby se stali profesionály,“ vysvětluje Sparv.

I druhá liga je prostě plná zajímavých příběhů. Když budete mít někdy chuť na fotbal, vezměte ji do úvah.