Zkusme to jako v Maroku. České hvězdy radí, jak nastartovat ženský fotbal

Na ženském fotbale je krásné, že jeho prostřednictvím můžeme sledovat důležité celospolečenské otázky. Ať už jde o lidská práva, rovnost v platech nebo obecně podmínky ve sportovním prostředí. Málo se například ví, že po první světové válce byl v Anglii organizovaný ženský fotbal zakázaný – na těžko uvěřitelných 50 let. Pánové z fotbalové asociace tehdy zkrátka nechtěli v tomto sportu konkurenci.

Za pozornost stojí i to, jak se ženský fotbal etabloval v USA – i díky změně zákona se tam z něj stal jeden z nejoblíbenějších univerzitních sportů a ženských sportů vůbec. Americkým fotbalovým reprezentantkám se také podařilo dosáhnout pro zápasy v národním dresu na stejné finanční ohodnocení, jako mají jejich mužští kolegové.

Blanka Pěničková je bývalá opora fotbalistek Slavie a české reprezentace, během své kariéry hrála i v italské lize. Dnes je asistentkou trenéra v ženském týmu Slavie Praha. Kateřina Svitková se po čtyřech letech v Anglii, kde hrála za West Ham United a Chelsea, letos v zimě vrátila na hostování do Slavie. Je to několikanásobná česká fotbalistka roku a zároveň jedna z hlavních tahounek současné ženské reprezentace, která aktuálně vstoupila do kvalifikace o mistrovství Evropy, které se bude hrát v roce 2025 ve Švýcarsku.

Ženský fotbal je dnes jedním z nejrychleji rostoucích sportů světa – ať už z hlediska fanoušků, počtu hráček, tak i sponzorů a marketingu… Proč se tento trend zatím nedaří zachytit i v Česku?

Blanka Pěničková: Je pravda, že ve světě teď ženský fotbal ubíhá dopředu mílovými kroky a u nás pořád spíš jen pokulháme a zaostáváme. Důvodů je určitě víc. Je to třeba vnímání žen v mužských sportech, za který se u nás fotbal stále považuje. Určitě je tu mnohem menší zájem sponzorů a firem, než který můžeme vidět v zemích, kde se ženskému fotbalu daří. Nabízí se i otázka financování sportu obecně, jestli do něj míří dost peněz a jestli jsou tyhle peníze dobře nasměrované.

Je to na širší diskuzi, ale je fakt, že ženský fotbal je v Česku ve srovnání s mnoha dalšími ženskými sporty spíš na okraji zájmu. Mrzí nás to a pořád nenacházíme odpovědi, proč to tak je. Od doby, kdy jsem ženský fotbal začala hrát, a bude to už zhruba třicet let, tak mě už nebaví pořád vysvětlovat, proč se tomuhle sportu věnuju. Někde se mi smáli, někde mě napadali – a to jen kvůli tomu, že chci dělat něco, co miluju.

Naštěstí se to postupem času zlepšuje, což můžu potvrdit i z vlastní zkušenosti. Tak nezbývá věřit, že to bude pokračovat a ještě víc akcelerovat.

Katko, když porovnáte rozdíl mezi ženským fotbalem v Anglii a v Česku v letech 2020 a 2024, tedy ve chvíli, kdy jste přestupovala do West Hamu, a dnes, kdy jste se vrátila z Chelsea na hostování do Slavie, daří se nám náskok fotbalových velmocí alespoň trošičku snižovat, nebo se nůžky ještě víc rozevírají?

Kateřina Svitková: Je to tak půl na půl. Určité věci se zlepšily a daří se nám ten náskok špičky snižovat. V jiných aspektech se to naopak moc nelepší, třeba když se mě tu někdo zeptá, čím se živím, a já odpovím, že jsem fotbalistka, tak se drtivá většina podiví, že taková práce vůbec existuje a že holky hrajou vůbec fotbal. Když se o ženském fotbale bavíte s lidmi v Anglii, ví, že se tam hraje ženská liga, že v ní teď dominuje Chelsea. Mají přehled, jak si stojí jejich národní mužstvo a tak podobně. Ale na druhou stranu se mi stává už i v Česku, že přijdou děti, že by chtěly hrát fotbal jako já, řeknou si o podpis. Tak věřím, že to povědomí o našem sportu postupně roste.

Blanko, vy jste v této sezoně se Slavií zažily konfrontaci s těmi nejlepšími týmy v Lize mistryň – s Lyonem, což je evropská extratřída, jste doma vysoko prohrály 0:9, ale zároveň jste ve Francii uhrály skvělou remízu 2:2. Jak zpětně tyhle zápasy hodnotíte?

BP: Už jen to, že jsme se dostaly do skupinové fáze, je obrovský úspěch a myslím si, že to – jak už je ostatně v Česku zvykem – bude oceněné až zpětně. Lyon je opravdu absolutní špička a zahrát si proti němu je velká výzva. Zároveň tam byl vidět propastný kvalitativní rozdíl. Najednou hrajete v Edenu na velkém stadionu, na kterém běžně nehrajete, holky se chtějí ukázat, trošku se nechaly unést atmosférou a byly za každou chybu potrestané, takže když ten zápas vnímám teď zpětně, můžeme říct, že jsme nezalezly, nezaparkovaly jsme autobus. Chtěly jsme si to s Lyonem rozdat, ale bohužel se ukázalo, že jsou o trošku lepší…

Tak trochu Sparta s Liverpoolem…

BP: Je to tak. Druhý zápas, kdy jsme jely do Francie, jsme přehodnotily přístup, zaparkoval se autobus a přineslo to bod, které v Evropě získávat chcete. Každý z těch přístupů má samozřejmě něco do sebe, ale vesměs jsou zkušenosti z těch dvou zápasů pozitivní.

Katko, vás teď v kvalifikaci na příští mistrovství Evropy čeká mimo jiné měření sil se Španělkami (v pátek reprezentantky prohrály v prvním zápase s Dánskem 1:3, v úterý od 19 hodin hrají ve Španělsku a zápas vysílá ČT Sport) tedy stávajícími mistryněmi světa. Vaše spoluhráčka z repre Eva Bartoňová v našem podcastu říkala, že vás zřejmě čeká devadesát minut běhání bez míče. Jak se dá na takový zápas připravit? V nedávné minulosti jste dokázaly remizovat třeba s Američankami, nebo Angličankami… Jak to zopakovat?

KS: Je pravda, že jsme dokázaly uhrát dobré výsledky i s naprostou špičkou. Kromě těch, které zmiňujete, třeba i s Nizozemkami. Ale obávám se, že Španělsko je teď ještě něco jiného. Opravdu jsou s tím míčem srostlé. Je těžké jim ho sebrat. Trochu to připomíná situaci v mužském fotbale, kdy bylo Španělsko jasně nejlepší na světě, tak přesně to je teď ženský španělský nároďák. Bez toho autobusu můžeme těžko pomýšlet na dobrý výsledek. Ale zároveň i to je hrozně náročné. Fungovat v tom zápase a pak mít nějakou sílu dopředu. Pamatuju se, že když jsem v reprezentaci začínala, tak byly Španělky skvělé, ale dlouho jsme s nimi při zápase dokázaly držet nadějný výsledek. Nevidím důvod, proč bychom to nemohly zkusit i teď.

Často se mluví o tom, že je nejdřív potřeba postoupit na nějaký velký turnaj – tím se získá mediální pozornost a dosah u veřejnosti, a až to následně pomůže k dalšímu rozvoji ženského fotbalu v Česku. Blanko, vy s touto interpretací moc nesouhlasíte, viďte?

BP: Nesouhlasím. Tohle tu totiž posloucháme už dvacet let. Celou tu dobu slýcháme, že nejdřív se musí udělat velký úspěch, pak přijdou teprve peníze, sponzoři a všechno se jako mávnutím kouzelného proutku změní. Takhle to ale nefunguje a můžeme to vidět i na příkladech jiných zemí.

Například?

BP: Třeba reprezentace Maroka na posledním mistrovství světa. Nejdřív tam museli dát peníze do domácí soutěže, zvedli její úroveň, nalákali kvalitní hráčky a přivedli sponzory. Stáhli reprezentantky ze všech koutů světa do domácí soutěže, marocký tým se probojoval na mistrovství světa do Austrálie a Nového Zélandu, kde odehrál skvělý turnaj a teď na tom můžou dál stavět. Nám se bohužel dlouhodobě nedaří přesvědčit ty správné lidi, že tohle je cesta i pro nás.

Přijde mi, že v Česku ženský fotbal často naráží i kvůli tomu, že je neustále srovnávaný s tím mužským. Čím to je? Proč je pro tolik lidí OK, když holky hrají basket, házenou nebo volejbal, ale fotbal je pro ně v ženském podání divný?

KS: Upřímně, nevím. Ale musím říct, že mi tenhle přístup některých lidí hodně vadí. Dokážeme hrát dobře fotbal, dá se na to dobře dívat, když je dobrá propagace, tak chodí i vysoké návštěvy. Ať už u nás na Slavii nebo třeba i na Spartě. Na poslední derby přišlo k nám do Měcholup přes tisíc lidí, víc se jich tam skoro ani nemohlo vejít. Na rozdíl od Anglie, kde má každý ženský tým svůj stadionek pro dva až pět tisíc diváků a spoustu zápasů hrají i na hlavních stadionech týmů Premier League, se na něco takového zatím bohužel nemůžeme spolehnout. Věřím ale, že je jen otázka času, než lidi pochopí, že když se do ženského fotbalu bude investovat, tak se jim to bude vracet. A je možnost vytvořit něco hezkého i v rámci České republiky.

Blanko, jak se za posledních třicet let změnil v Česku status fotbalistek?

BP: Sice ne žádným závratným tempem, ale přece jenom se to povědomí o našem sportu lepší a zvyšuje. I já osobně se setkávám stále s menším počtem hejtů a s větším počtem pozitivních reakcí. Zároveň je potřeba zdůrazňovat, že ženský fotbal ve světě běží opravdu výrazně rychleji a jestli nebudeme chtít zůstat pozadu, musíme v tom přístupu něco změnit.

Kdybyste měly vypíchnout dvě věci, které by teď českému fotbalu nejvíc pomohly, co by to bylo?

KS: Lepší finance, ať už od klubů, fotbalové asociace nebo sponzorů. Je potřeba, aby se ženský fotbal víc propagoval, aby se naše zápasy vysílaly v televizi, aby se o nás lidi dozvídali na billboardech a jiných reklamních plochách.

BP: K tomu asi není co dodat. (smích)

Tento rozhovor je přepisem diskuzního panelu o ženském fotbale. Ten se 21. března uskutečnil na konferenci Global Goals Summit 2024, kterou pořádala Asociace společenské odpovědnosti. Celé video z akce si můžete prohlédnout níže. Blok o ženském fotbale je v čase 2:55:30 až 3:13:15.