34 milionů korun měsíčně. Jsou platy hvězd nemorální, nebo to dává smysl?

Jsou platy fotbalových hvězd nemorální?

Myslím, že otázka morálky je tady velmi relativní, protože když si vezmeme hvězdy i v jiných oborech, například v kultuře, v pop music, nebo i v nějakých velmi profitujících podnikatelských aktivitách, třeba v informačních a komunikačních technologiích, koneckonců i ve zbrojním průmyslu, tak tam jsou platy ještě řádově větší a nad morálkou se tam nikdo úplně nepozastavuje. A v případě fotbalových hvězd si myslím, že je tam docela velká míra určité společenské kontroly. Proslulé fotbalové týmy obvykle mají obrovské divácké a fanouškovské zázemí a už jenom to, že chodí na jejich zápasy, že si kupují jejich dresy, že cestují s těmi mužstvy, je jakýmsi potvrzením, že v podstatě akceptují i to, jakou mají jejich hvězdy příjmovou úroveň. Samozřejmě, kdybychom se na to dívali z pohledu příjmu průměrného občana, tak ta částka bude vykloubená z pantů a z tohoto pohledu by bylo možné hovořit o určité amorálnosti, ale na druhou stranu těch fotbalových hvězd opravdu té top úrovně zas až tak hodně není a podle mého názoru je docela dobře, když jejich odměna je řekněme taková. Jde o hráče s mimořádným talentem, dříče, musí být disciplinovaní a nevím, co ještě všechno. Je to exkluzivní část trhu práce, která je navíc úplně okrajová. Je to specifický segment, který má specifická pravidla odměňování. A možná ještě poslední věc. Jsou tu i jiné sporty, například baseball, americký fotbal a koneckonců i hokej v NHL, box nebo třeba golf. Tady jsou výdělky často ještě větší v případě těch nejelitnějších hráčů.

Pak jsou tady ale zase sporty jako třeba namátkou házená nebo běžkové lyžování, kde ty příjmy do astronomických výšek nejdou. Dává zrovna u fotbalu čistě z ekonomického pohledu smysl, že příjmy největších hvězd jsou astronomické?

Myslím, že ano už jenom v tom ohledu, že ty vysoké příjmy tady jsou už poměrně dlouho a největší kluby to nepokládá. Samozřejmě, že si vybavím i absurdní případy z relativně nedávné minulosti třeba v ruské lize nebo i v čínské, kde se kluby snažily krátkodobě nabídnout úžasné podmínky a majitel to neunesl a ty kluby skončily. Třeba mě napadá Machačkala v Rusku, navíc v kontextu s Pavlem Vrbou, kterého tam tehdy přivedli. Jsou to ale výjimky. Mnohdy nejde jen o ekonomický smysl. Vlastníky některých elitních klubů jsou významné korporace nebo i jednotlivci ze zemí Blízkého východu a tam si myslím, že dostupnost peněz nehraje žádnou roli. Je to nějaká forma politické nebo vlivové expanze do Evropy cestou velice populárního sportu, kterým fotbal je. Jde o prosazování nebo prosakování jejich zájmů obchodních i politických v Evropě. Není potom asi náhoda, že v těchto zemích se konalo a bude se konat například fotbalové mistrovství světa. Samozřejmě, že je zapotřebí asi stanovit nějaká ekonomická pravidla pro obezřetnost, ale třeba v případě těch anglických klubů si myslím, že to vlastně vůbec není zapotřebí, že tamní fotbalová ekonomika je velmi silná. Některé italské nebo španělské kluby mají problém vše ufinancovat, ale vždycky se to nakonec vyřeší. Fotbal prostě na rozdíl od těch sportů, které jste jmenoval, dokáže komerčně využít a zhodnotit ten sport jako takový. Koneckonců fanouškovská základna ve fotbale je daleko rozsáhlejší, globálnější.

Chápu z toho tedy, že fotbal prostě vysoké odměny fotbalistům může platit, protože si ty peníze na sebe vydělá. Platí to vlastníci klubů, kteří na to mají. Jsou tady k tomu navíc pravidla finančního fair play, která musí dodržovat. Ještě se ale vrátím na začátek, kdy jsem se vás ptal, jestli je to vlastně nemorální a vy jste kromě jiného řekl, že to je vlastně „docela dobře“, když jsou odměny elitních fotbalistů vysoké. Proč?

Upřesním to. Z morálního pohledu je můj postoj spíš ambivalentní. Ale chápu, že elitní hvězdy a jejich platy dělají ten sport atraktivním a mám pocit, že představují velice silný motiv pro mládež, aby se vyvíjela. A nejde jen o to, že si chtějí zahrát v dobré soutěži, ale nějakým způsobem se i finančně zahojit, zajistit. Platí to zejména pro hráče z chudších zemí. Mnohdy to může znamenat i rozvojový impuls pro celou komunitu, ze které pocházejí. Při nějakém hlubším zkoumání bych také měl problém z hlediska morálních aspektů, když vidíte, že elitní příjmy jsou i víc jak tisícinásobně nad průměrnými příjmy. Ale jak už jsem řekl, těch elitních hráčů, kteří se takovouto odměnou můžou pochlubit, je relativně velmi málo a současně třeba v kinematografii nebo v pop music ty opravdové hvězdy, kterých je taky málo, mají také prostě odpovídající odměnu, která je rovněž astronomická. Není to tedy tak, že bych s tím z toho morálního pohledu nějak extra souhlasil, ale musíme brát v potaz, že prostě jde o byznys jako každý jiný.

Erling Haaland nedávno podepsal smlouvu na 500 tisíc liber týdně. Z toho v Anglii na daních odvede téměř polovinu a jeho základní čistý roční tak dělá 13,662 milionu liber (410 milionů korun). Takže už dnes na takto vysoké příjmy myslí regulace, když zrovna v Anglii mají progresivní zdanění, tedy že daňová sazba roste s úrovní příjmů. Reguluje se někde na světě výše příjmů ještě nějakým jiným způsobem?

Existují třeba platové stropy v NHL a dalších amerických soutěžích. Myslím si, že ve fotbale takové limity v podstatě nejsou a je to čistě na majitelích a vedení klubů, kolik hráčům platí. Myslím, že ta příjmová úroveň poroste pořád dál. Když to člověk sleduje poslední desítky let, tak si vždycky říkal, jaká je nějaká hraniční úroveň, přes kterou to už nepůjde a je nutné říci, že žádná taková v podstatě není. Inflace se vyvíjí a kluby a fotbal obecně také objevují stále nové příjmy. Rostou ceny televizních práv, příjmy z merchandisingu, globální značky dál pomáhají budovat různá turné těch nejproslulejších fotbalových mužstev do Asie nebo do severní Ameriky. A tyhle nové zdroje se samozřejmě projeví i v tom, že elitní hráči jsou o to líp odměňováni.

A co se těch daní týče, tak mohou být i vyšší než v Anglii, je to o tom, jak si to jednotlivé země nastaví. Třeba v Dánsku nebo ve Švédsku jsou mezní daňové sazby u těch velmi vysokých příjmů klidně někde okolo 70 %, což ani v Německu, v Británii, ve Španělsku nebo v Itálii není, i když i tam hráčům daně seberou velkou část z výplaty. A kontrastem k tomu jsou právě třeba ty země Blízkého východu. Saúdská Arábie, Katar, Spojené arabské emiráty, kde je vlastně nulová příjmová daň a ty enormně vysoké příjmy jsou tam vypláceny v čistém.

Když se přesuneme do Česka, tak tady i nadprůměrní ligoví hráči nejsou tak ustřelení od „normálních“ lidí a mají třeba řádově nižší stovky tisíc korun měsíčně. Proč to tak je?

Protože česká liga zcela určitě není elitní evropskou soutěží, ať si tady říkáme, co si říkáme. I když divácká návštěvnost roste, tak s průměrem někde přes šest tisíc diváků na zápas z toho neosáhnete na astronomické příjmy. A i když v poslední době vyrostla cena televizních práv, tak pořád není srovnatelná s těmi v elitních soutěží. Naše kluby nepodnikají globální turné, když pojedete na exotickou dovolenou, tak tam vidíte místní mladé v dresech Liverpoolu, Chelsea, Realu nebo Barcelony. Určitě tam neuvidíte kluka ve dresu Sparty nebo Slavie. Zkrátka a dobře Chance liga je provinční soutěž, stejně jako dánská, švédská nebo třeba rakouská. Do evropské top šestky máme daleko a nikdy se do ní nedostaneme. Že jsme v top desítce národních koeficientů určitě neodráží celkovou pozici české ligy v rámci Evropy. I rozpočty české top trojky mají pořád daleko i třeba do daleko méně úspěšných klubů v Polsku, Řecku nebo třeba Turecku. Na druhou stranu je zajímavé, že ve fotbale rozhodně neplatí, že čím bohatší ekonomika, tím bohatší fotbalové kluby. Španělsko, Itálie nebo Portugalsko jsou země, jejichž ekonomická úroveň je srovnatelná s Českem a Řecko nebo Turecko jsou dokonce za námi, přitom tam mají prostředků na velmi silné fotbalové zázemí mnohem víc. Zřejmě je to tím, že tam fotbal obecně poutá větší pozornost a proto tam mohou být i lépe placení hráči než v Česku.

A je to skutečně o zájmu, není to tím, že tam jsou prostě mecenáši, kteří jsou ochotní dát do fotbalu víc peněz, než ti v Česku?

Může tam hrát roli i to, že tam mnohem víc jde o statusovou záležitost, o vizitku. Že se tam takto bohatí lidé prostě chtějí prezentovat a získat tak dobrý veřejný obraz. Vezměte si na druhé straně bohaté severské země jako Švédsko, Norsko nebo Dánsko. Tam si mohou dovolit do fotbalu dávat podstatně víc peněz, než teď dávají. Je to zřejmě dané i mentalitou. Nepřeplácejí tam hráče, což je vidět i na tom, kolik v poslední době do Česka přišlo hráčů z norské ligy. Ze země, kde je čtyřikrát větší kupní síla než u nás. Opravdu může hrát roli i mentalita, seveřani jsou obecně uzavření do sebe, nedávají najevo bohatství, přestože bohatí jsou a kompletní dánský i švédský národní tým hraje v zahraničí.

Když se podíváme zpátky do Česka, tak tady je specifikum, že hráči působí jako OSVČ a nikoli jako zaměstnanci. Je to pro ně špatně?

Přijde mi to jako anomálie a nevím, proč se to toleruje. Ten takzvaný švarcsystém není trestná záležitost, ale je to zjevný daňový únik proti tomu, když je člověk běžným zaměstnancem, jako to je všude jinde v Evropě. Haaland nebo De Bruyne jsou zaměstnanci Manchesteru City. Divím se, že s tím ministerstvo financí něco nedělá. Z hlediska hráčů, tak ta elitní část české ligy na tom podle mě určitě vydělá, protože peníze, které ušetří na daních, mohou zainvestovat na další průběh života a získají víc, než kdyby ty stejné peníze odvedli na sociální pojištění. Zahraniční hráči u nás tohle vůbec nemusí řešit, protože mají vlastní penzijní schéma doma. Problém to ale může být u průměrně a podprůměrně odměňovaných hráčů. Budou mít sice teď vyšší čistý příjem, než kdyby byli zaměstnanci, ale může je to pak dohnat třeba v důchodu. Viděli jsme to nedávno, když se některé hvězdy pop music ze 70. a 80. let, které následně fungovali v režimu švarcsystému, podivovaly, jak nízký důchod mají.