Když jsem jako osmiletý začal sledovat fotbal, Carlo Ancelotti vedl asi nejlepší tým na světě. Psal se rok 2002 a tehdy třiačtyřicetiletý trenér stál v čele kolosu AC Milán. Za tým ze San Sira hrály legendy jako Paolo Maldini, Alessandro Nesta, Rui Costa nebo Andrij Ševčenko. Na každém postu neuvěřitelná kvalita. Vyvrcholilo to v květnu 2003, kdy červenočerní s Ancelottim na lavičce získali trofej vítěze Ligy mistrů.
O 22 let později dnes už pětašedesátiletý kouč pořád trénuje a vede – nejlepší tým na světě. Realu Madrid na jaře pomohl k patnáctému triumfu v milionářské soutěži, ke třem z nich dovedl bílý balet právě on. Uplynuly dvě dekády a rodák z italského regionu Emilia-Romagna je pořád přirozeným vůdcem, jehož pokynům naslouchají ti nejlepší. Právě teď třeba Jude Bellingham nebo Kylian Mbappé.
Bývaly přitom časy, kdy šedovlasého harcovníka začínali považovat za nepříliš perspektivního nebo relevantního. Z nabitého Milána šel do Chelsea, kde získal double a prezentoval se jedním z nejhezčích herních stylů v klubové historii, pak prožil úspěšný rok a půl v Paris Saint-Germain, završený titulem, pak angažmá na San Bernábeu a pak – pak to šlo z kopce. Z Bayernu odcházel dřív úspěšný stratég jako zpráskaný pes, následovalo pouhých sedmnáct měsíců v Neapoli a pak šok z největších – 21. prosince 2019 byl Carlo Ancelotti jmenován trenérem Evertonu.
Pro příznivce „karamelek“ to byl příjemně šokující dárek pod stromeček, div ne vánoční zázrak. Ostatní fotbalová veřejnost kroutila hlavou – kouč, který míval takové renomé, bere práci v klubu, který v Anglii patří přinejlepším do středu tabulky? Asi nikoho by tenkrát ve snu nenapadlo, že na trenéra s šesti křížky na krku ještě čekají další roky zas na lavičce Realu Madrid.
Když Real povolal Ancelottiho po šesti letech zpátky, snad to působilo trochu jako z nouze ctnost. Po druhém konci Zinédina Zidana vzduchem létala jména jako Antonio Conte nebo Mauricio Pochettino, šéf klubu Florentino Pérez ale ukázal na starou známou tvář. Někteří fanoušci se asi domnívali, že jde jen o dočasné řešení, než se objeví někdo novější, víc sexy. Zkušený Ital ale od té doby v Realu odkroutil už tři a půl sezony. A získal dvě další trofeje pro vítěze Ligy mistrů.
Na konci září si Ancelotti v utkání proti Deportivu Alavés odškrtnul významný milník – třístý zápas odkoučovaný na lavičce madridského obra. „Měl jsem to štěstí odtrénovat tři sta utkání v tom nejlepším klubu na světě. Sedět na střídačce takového týmu je něco výjimečného. A sedět tam třistakrát… Nechci říct, že je to zázrak, ale vlastně skoro ano,“ rozplýval se na tiskové konferenci.
Fanoušky zároveň ujistil, že další angažmá už na klubové úrovni nepřidá. „Musím říct, že se domnívám, že tohle bude poslední klub v mojí kariéře,“ prozradil v podcastu svého bývalého svěřence a ikony Chelsea Johna Obiho Mikela. „Pokud by se objevila možnost vést národní tým… nevím. Nejsem z té myšlenky příliš nadšený, protože by to znamenalo, že přijdu o něco, co mám rád – o každodenní práci. Rád s týmem pracuji každý den. Být tady, připravovat trénink, mluvit s hráči, připravovat se na zápasy.“
V pátek večer si můžete pustit Cristiana Ronalda a po něm Alexe Krále. O pozornost si říká i Václav Sejk, který může nastoupit do prvního zápasu v Portugalsku. Start by to byl opravdu těžký. A německá Bundesliga nabízí šlágr, ve kterém Dortmund hraje o čest.
Chtěli jsme od umělé inteligence tip na zajímavý fotbalový příběh a dopadlo to nečekaně…
Rozhodující bitvy v ligových fázích Ligy mistrů a Evropské ligy jsou za dveřmi. Jak mají rozdané karty české týmy? A co čekat od Slavie, Sparty a Plzně během celé jarní sezony?
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
