Španělé už po svém triumfu na Euru 2024 dávno dokřepčili, ovšem v klubu SV94 Geringswalde se slaví dodnes. Saský oddíl z německého fotbalového podpalubí (8. liga) patří k vítězům loňského šampionátu, o kterých jste zřejmě nečetli a neslyšeli. Stejně jako víc než dvě stě dalších amatérských klubů v Německu totiž získal peníze z klimatického fondu Eura 2024 – a staví si za to ve svém areálu solární elektrárnu s bateriovým úložištěm.
„Máme všichni velikou radost, tahle investice dokonale zapadá do našich stavebních prací a ušetříme díky tomu spoustu peněz za elektřinu. Sami bychom si to dovolit nemohli,“ oznamovalo vedení SV94 svým členům a příznivcům radostnou novinu, že projekt v přepočtu za víc než 600 tisíc korun může začít. Skoro z devadesáti procent ho financuje Evropská fotbalová unie (UEFA).
Ta společně s německými pořadateli evropského šampionátu 2024 vyvinula program, který má kompenzovat uhlíkové emise turnaje, jimž se nepodařilo vyhnout. Místo aby si Euro 2024 tyto často problematické „uhlíkové odpustky“ nakupovalo externě, rozhodli se pořadatelé a UEFA, že peníze rozpustí v nižších patrech německého fotbalu a pomohou klubům šetřit peníze i emise skleníkových plynů.
V podstatě jde o fotbalovou verzi emisních povolenek. Za každou tunu vypuštěných emisí oxidu uhličitého UEFA přesunula 25 eur do klimatického fondu, ze kterého pak peníze rozdělovala zájemcům. Přihlásilo se víc než pět a půl tisíce klubů z celého Německa. Komise zástupců UEFA, německé vlády a Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC) vybrala 227 vítězných projektů. Většinou si kluby přály finance na energetická opatření (klubové fotovoltaické elektrárny, bateriová úložiště, úsporná LED osvětlení), ale i na úspory vody, chytrou mobilitu a na lepší hospodaření s odpady.
Nadace Tipsport se věnuje hlavně tématům udržitelnosti, rozvoji svého domovského regionu Berounska a podpoře demokratických hodnot. Grantovými výzvami podporuje ekologické projekty, kvalitní výsadby stromů a péči o ně po celé republice nebo rozvoj občanského a neziskového sektoru na Berounsku. Stojí mimo jiné za projekty Tipsport pro legendy, Zaměstnanecký solidární fond nebo Sport bez odpadu.
Celkově UEFA nasypala do klimatického fondu přes osm milionů eur, z nichž sto tisíc dostala každá z 21 regionálních fotbalových asociací v Německu, zbytek kluby (v přepočtu dohromady skoro 150 milionů korun). „Za celou svou životnost ušetří takto podpořená nová infrastruktura přibližně 67 tisíc tun uhlíkových emisí. To se dá přirovnat třeba k ročním emisím šestnácti tisíc benzinových aut,“ uvádí UEFA ve své hodnotící zprávě.
Má to ale háček.
Celkové emise turnaje byly totiž mnohonásobně vyšší, než kolik se má v budoucnu ušetřit zmíněnými investicemi. Sama UEFA uvádí přes 316 tisíc tun, což je srovnatelné s ročními uhlíkovými emisemi celých zemí (těch nejmenších jako Bermudy). Ovšem paralelní studie univerzity v Bielefeldu a sportovní univerzity v Kolíně nad Rýnem, kterou si zadala německá vláda, došla k výsledku víc než dvojnásobnému – skoro 780 tisíc tun uhlíkových emisí Eura 2024. To už odpovídá ročním emisím zemí jako Lesotho nebo Barbados.
Za těmito suchými čísly se skrývá hodně dílčích příběhů ze zákulisí loňského Eura a na cifry samotné se dá dívat dvojí optikou. Ta, která vidí sklenici poloplnou, říká: fantastický úspěch. Pro srovnání – v roce 2016 mělo Euro ve Francii oproti loňskému Německu emise víc než trojnásobné, asi 2,8 milionů tun CO2eq (oxidu uhličitého nebo jeho ekvivalentu při přepočtu z jiných skleníkových plynů jako metan). Euro 2020 (2021), které se konalo na vrcholu pandemie covidu od Lisabonu po Baku, mělo emise přes 1,2 milionů tun CO2eq.
Z tohoto pohledu jde tedy o úspěch, který má jednu zásadní příčinu – Němci nemuseli kvůli Euru výrazně upravovat žádný stadion, neřku-li stavět nový. To je z hlediska udržitelnosti podobných turnajů klíčové, proto také akce jako MS 2022 nebo 2034 v Kataru a Saúdské Arábii bez patřičné infrastruktury podle expertů hraničí s klimatickým šílenstvím. Totéž se dá ale říct o MS 2026 a MS 2030 ve třech, respektive šesti zemích kvůli cestování na obří vzdálenosti.
Pořadatelé německého Eura si dávali záležet také v mnoha dalších oblastech. Všechny stadiony, fanzóny i ústředí turnaje poháněla výhradně elektřina z obnovitelných zdrojů. Zrovna tak všude instalovali úsporné osvětlení. Ve spolupráci s neziskovou organizací Foodsharing se podařilo zachránit a darovat 35 tun jídla, které by se jinak vyhodilo. Díky důslednému plánování a propočtům se oproti běžné praxi o 40 tun jídla méně objednalo do VIP prostor. Čtyřicet tisíc porcí se ušetřilo také pozorováním toho, kolik lidí se reálně stravuje v bistrech pro personál zajišťující chod turnaje.
Pokud jste do Německa na fotbal vyrazili osobně, zřejmě jste na stadionu pili jeden ze 4 789 425 nápojů vydaných do vratných kelímků. To se týkalo prodeje piva, vody a dalšího tekutého občerstvení kromě kávy či čaje. Teplé nápoje se prodávaly v papírových kelímcích, těch bylo přes jedenáct tisíc.
K dispozici bylo vegetariánské či veganské jídlo, což podle průzkumu pro zmíněnou studii univerzit v Bielefeldu a Kolíně nad Rýnem využilo dvanáct procent návštěvníků. Ve fanzónách bylo možné pít nebo natočit si do svých nádob vodu z fontán, což podle téže studie udělalo necelých šest procent Němců a třináct procent cizinců, kteří do fanzón zavítali.
Kromě toho se ke kropení trávníků či splachování záchodů během Eura 2024 využívala už jednou použitá (tzv. šedá) voda a skoro polovinu materiálů, které jinak po turnaji končívají na skládce, se podařilo znovu využít. Týkalo se to třeba oblečení, koberců, plastových komponentů a podobně. Materiály dostaly nový život a vznikly z nich tréninkové kužely, batohy či dresy a také ty putovaly do amatérských oddílů v Německu.
Nejvíc úsilí ovšem UEFA a pořadatelé vložili do dopravy. Data mluví jasně – právě cestování, a to především fanoušků, znamená při podobných akcích největší zátěž pro životní prostředí. V emisní náročnosti tomu mohou konkurovat leda stavby nových sportovišť.
Zmíněná studie univerzit v Bielefeldu a Kolíně nad Rýnem spočítala, že víc než 87 procent všech emisí spojených s pořadatelstvím Eura 2024 vzniklo právě v dopravě. Z toho jen čtvrt procenta připadá na cestování jednotlivých týmů. Zpráva o udržitelnosti, kterou vypracovala UEFA, došla k podobným číslům.
Pokud se podržíme univerzitní studie, většinu emisí v dopravě (ale i emisí turnaje celkově) vytvořili zahraniční návštěvníci zápasů Eura. Hned v závěsu jsou ale ti fanoušci, kteří přijeli bez vstupenky. Některou z osmnácti fanzón Eura navštívilo přes šest milionů lidí. Na základě předběžných výpočtů pořadatelé odhadovali, že to budou jen necelé čtyři miliony.
Kromě toho zahraničních držitelů vstupenek na zápasy bylo nakonec 44 procent – čekalo se, že z ciziny jich přijede jen asi třetina. A fanoušků se v Německu protočilo víc, než se předpokládalo (původní odhady počítaly s tím, že bude naopak víc těch, kteří přijedou na delší dobu a navštíví víc zápasů).
Pořadatelé si pochvalují, že se jim podařilo snížit emise z dopravy tím, že vstupenky zaručovaly ve městě veřejnou dopravu zdarma, což podle jejich dat využili čtyři z pěti fanoušků. Kromě toho nabízeli slevu na domácí i mezinárodní vlaky – třeba jízdenku InterRail na výhodnější cestování do Německa z víc než třiceti zemí si ovšem zakoupilo jen 7600 návštěvníků Eura. U stadionů bylo také k dispozici o 150 tisíc míň parkovacích míst, než je obvyklé při domácích utkáních německé ligy.
Přesto přibližně polovina majitelů vstupenek uvedla, že aspoň na část cesty na zápas využila auto. Čtyřicet procent cizinců přiletělo do Německa na Euro letadlem, podobný počet přijel dálkovým vlakem. Vyplývá to z odpovědí pro zmíněnou studii německých univerzit, kde šlo uvést víc druhů dopravy, protože někteří lidé je pochopitelně kombinovali. Celkově zahraniční návštěvníci zápasů Eura 2024 najezdili skoro dvě miliardy osobokilometrů. A to je také klíč k celému problému udržitelnosti podobných turnajů.
Kdo totiž vidí sklenici naopak poloprázdnou, může oprávněně říct, že i přes všechny snahy bylo Euro 2024 dalším monstrózním turnajem, u kterého bychom se měli označení „udržitelný“ vyhnout obloukem. Podle Allana Hershkowitze, prvního klimatického manažera baseballistů New York Yankees, který radí také NBA nebo tenisovým grandslamům, jsou dopady podobných akcí tak rozmanité, že je v podstatě nejde určit.
„Musíte započítat zemědělské dopady výroby jídla, které se tam konzumuje, dopady letecké dopravy fanoušků i týmů, výroby cementu, oceli, plastů. A při mnoha výrobních procesech uniká metan nebo chladivo – to jsou všechno silné skleníkové plyny a jejich úniky nejde změřit. Při vší této nejistotě, že jsme to opravdu dokázali, bychom podle mě vůbec neměli mluvit o ekologických úspěších,“ řekl mi v souvislosti s MS v Kataru 2022.
UEFA vyvinula a loni představila svou verzi uhlíkové kalkulačky, kterou používá a doporučuje fotbalovým klubům či asociacím. Evropský fotbal deklaroval své cíle snižovat emise skleníkových plynů, hlásí se k Pařížské dohodě o klimatu. A teď už i zakládá klimatické fondy v rámci turnajů. Ale UEFA také neustále rozšiřuje své soutěže, její kalendář bobtná a to znamená nejen extrémní zátěž pro hráče, ale také právě i pro stabilní klima, jehož rozvrat zpětně má dopady i na fotbal.
Můžeme vynechat ostatní příklady a zůstat u Eura 2024. To začínalo ve stínu přívalových dešťů, které zesiluje právě změna klimatu. Následné povodně v Německu zabily nejméně čtyři lidi a pojišťovny hlásily škody kolem dvou miliard eur. Dopad to mělo i přímo na šampionát – rozhodčí musel kvůli průtrži mračen přerušit zápas Německa s Dánskem a pořadatelé raději zrušili programy ve fanzónách v Dortmundu, Berlíně, Kolíně nad Rýnem, Düsseldorfu a Gelsenkirchenu.
Dopady změny klimatu vnímají i fotbalisté a fotbalistky. Nedávno dokonce vznikl průzkum, na němž se přímo podílela záložnice Tottenhamu Amy James-Turner. Sedmdesát procent ze 113 zúčastněných fotbalistek z Británie, USA či Itálie odpovědělo, že změna klimatu během jejich kariéry změnila podmínky pro hraní fotbalu.
Fotbal celkově ke změně klimatu přispívá stále víc, momentálně přibližně 65 miliony tun uhlíkových emisí ročně, což se rovná zemi jako Rakousko. Uvádí to letos zveřejněná studie Dirty Tackle. Ta započítává i sponzorské smlouvy s ropnými či plynařskými společnostmi, aerolinkami a podobně. Zároveň upozorňuje, že zápasy na turnajích typu MS nebo ME znamenají mnohem větší zátěž pro klima než ty domácí, ligové. Má to samozřejmě svou logiku.
Částečně se to dá řešit ještě silnějšími pobídkami k udržitelnějšímu cestování na akce typu Euro. Pamela Wickerová a Christoph Breuer z univerzit v Bielefeldu a Kolíně nad Rýnem ve své studii dospěli k závěru, že pomoct může železnice. Kdyby na ni přesedlo ještě více fanoušků, kteří na loňské Euro cestovali autem, případně letadlem na krátkou nebo střední vzdálenost, mohly být emise spojené s turnajem o 27 procent nižší (úspora víc než 200 tisíc tun CO2eq).
Není to ale všespásné, zvyšující se počet cestujících fanoušků je zásadní. „Akce těchto rozměrů nemůže být udržitelná,“ argumentovala pro Český rozhlas Madeleine Orrová, kanadská sportovní ekoložka z Torontské univerzity v souvislosti s loňskými letními OH v Paříži, které se také snažily o co nejodpovědnější přístup.
„Problém není v pořadatelích. Ti dělají, co mohou. Problém je v celkovém modelu her. Dokud to bude akce, která podporuje masovou turistiku a vábí spoustu lidí z celého světa, nikdy udržitelná nebude. Jediným způsobem, jak tohle vyřešit, je mít v budoucnu olympijské hry menších rozměrů,“ vysvětluje Orrová to, co se dá aplikovat i na fotbalové šampionáty.
„Sportovci, trenéři, média. Možná několik fanoušků jako příbuzní sportovců a další lidé spojení s hrami samotnými – a to je všechno. Zbytek by byli lokální fanoušci. Pokud hry zmenšíme a uděláme z nich akci pro ty, kdo se mohou dopravit vlakem nebo autobusem, pak to může být udržitelné. Současná verze taková není,“ říká Orrová.
Možnost vypravit se za svým oblíbeným sportem na druhý konec světa a spojit to s turistikou je samozřejmě pro mnoho z nás lákavá představa. „Naprostá většina příznivců takhle ale necestuje – nemá na to peníze. Takže většině tím žádnou reálnou možnost nebereme. A i pro ty ostatní to znamená přispět k tomu, aby se velké sportovní akce mohly konat i v budoucnu.“
U evropských šampionátů různého druhu to díky relativně krátkým vzdálenostem nemusí být takový problém, zvlášť pro české fanoušky ze středu tohoto světadílu. Euro může být opravdu lokální mnohem spíš než mistrovství světa. A fanoušci si snižování dopadů fotbalových akcí na klima v obecné rovině přejí. Z průzkumu v rámci hodnotící studie Wickerové a Breuera plyne, že většina dotazovaných držitelů vstupenek na Euro 2024 s takovýmto přístupem souhlasí, nebo dokonce silně souhlasí.
„Samozřejmě to i pro nás ve sportu znamená změnit způsob, jakým pracujeme. Jinak pojmout cestování na zápasy a závody. Změnit organizaci všeho, co děláme. Rozumím, že je to časově náročné a že ne každý na to má prostředky, znalosti a schopnosti. Snažíme se s tím pomoct,“ komentovala situaci při nedávné návštěvě Prahy Eva Rebmannová z kanceláře Evropských olympijských výborů při Evropské unii. „Sport už dopady oteplování pociťuje, a pokud ho chceme provozovat dál, i my pro to musíme něco udělat,“ dodala.
