Inter v Česku nemá věhlas jako španělští giganti, Bayern Mnichov nebo týmy z Premier League. O tom svědčí i skutečnost, že ještě dva dny před střetnutím zápas nebyl zcela vyprodán a údajně byly v prodeji ještě stovky lístků. Sehnat přitom vstupenku na jarní duel s Liverpoolem bylo pro většinu zájemců naprostým sci-fi.
To však rozhodně neznamená, že by šlo o druhořadého soupeře. Naopak lze vcelku s klidem říct, že Inter patří mezi nejlepší evropské týmy poslední pětiletky – a za stejné období jde rozhodně o nejlepší celek z Apeninského poloostrova.
Předtím ale modročerný tým z Milána zrovna veselé časy neprožíval. Podobně jako jeho městský konkurent, i Internazionale zažilo v desátých letech tohoto století svoji „banter“ éru. Období pádu, krize, výsměchu. Z prestižní fotbalové značky byl najednou klub plný průměrných výsledků i fotbalistů. Během osmi dlouhých sezon (2011/12 až 2018/19) Inter neskončil v lize lépe než na čtvrtém místě. A někdy také třeba na osmém či devátém.
Vše se změnilo s příchodem Guissepeho Marotty. Bývalý funkcionář Juventusu, kam přivedl třeba Paula Pogbu či Andreu Pirla, se stal výkonným ředitelem pro sport v týmu největšího rivala. Do pozice hlavního trenéra zlanařil Antonia Conteho a začaly se dít věci. Už v ročníku 2020/21 z toho byl mistrovský titul a přerušení rekordní série Juventusu, který do té doby ligu ovládl neskutečných devět sezon po sobě.
České kluby úspěšně dobývají Evropu. Mapujeme jejich pohárové zápasy, počítáme koeficienty a analyzujeme hru i soupeře. Pomáhá nám s tím Telly, kde můžete sledovat nejen všechny zápasy českých klubů v evropských pohárech.
Pak se ale Conte, jak je mu dobrým zvykem, pohádal s vedením a na protest proti záměru managementu prodávat klíčové hráče milánský celek opustil. Jeho nástupcem se stal Simone Inzaghi, mladší bratr slavnější legendy AC Milán a především nadějný trenér římského Lazia.
Mnozí fanoušci se báli, zda ne tak charismatický nový kouč nebude jen lacinou verzí Conteho, už kvůli replikování charakteristického rozestavení 3-5-2. Nyní, v polovině Inzaghiho čtvrté sezony ve funkci, už víme, že o trefu vedle rozhodně nešlo.
Tým dovedl do finále Ligy mistrů, ke dvěma italským pohárům a především k mistrovskému titulu. Když pomineme suverénní jízdu Neapole za scudettem po třiceti letech, která ale nepřesáhla jednu jedinou sezonu, je Inter jednoznačně nejsilnějším italským celkem poslední půldekády.
Inzaghiho tým je silný v kramflecích a až obdivuhodně konzistentní. Navíc se zvládá skvěle vypořádat s odchody největších hvězd, ať už šlo o brankáře Andreho Onanu, jenž zamířil do Manchesteru United, slovenského stopera Milana Škriniara nebo gólového útočníka Romela Lukaka.
Loňské léto bylo navíc pro fanoušky Interu v tomto ohledu příjemné. Po čtyřech dlouhých letech mužstvo v létě neoslabilo o žádného klíčového hráče. Ba naopak, příchod Mehdiho Taremiho z Porta, na kterého si o šest měsíců dřív brousilo zuby konkurenční AC, nebo šikovného středopolaře Neapole Piotra Zielinského, jen potvrdilo pozici Nerazzurri coby hlavního hráče na italské scéně.
Rozšíření kádru a získání kvality i na místa mimo základní jedenáctku je to, co tým dělá skutečným velkoklubem. A Inzaghi si to dobře uvědomuje. „Když prohlásím, že máme 23 hráčů do základu, není to nadnesené. Opravdu tomu věřím,“ lebedil si po listopadové výhře nad Arsenalem, kdy giganta z Premier League doma na San Siru zcela vynuloval.
Kdo jsou ale tahouni, na kterých úspěch černomodrých barev stojí? První jméno je jasné – Lautaro Martínez. Když přijel v roce 2019 do Prahy naposledy, protože ho v Edenu čekal zápas Ligy mistrů proti pražské Slavii, byl ještě „pouhou“ součástí úderného ofenzivního dua Martínez – Lukaku, kde jednoznačně větší pozornost i respekt sklízel druhý jmenovaný. Dnes už však dávno není pochyb o tom, že útok Interu Milán stojí právě na argentinském reprezentantovi.
Úřadující mistr světa je nejen kapitánem klubu, čímž navázal na svého legendárního krajana Javiera Zanettiho. Je i skutečnou hvězdou první jakosti, která by se neztratila v jakémkoliv špičkovém evropském klubu. Kdejaký tým z Premier League či pařížské Saint-Germain by výtečného forvarda rádo uvítalo ve svých řadách, Martínez ale stále zůstává hvězdou Interu a jednou z ústředních osobností celé Serie A.
Dravost, hbitost, zdravá agresivita a úžasná produktivita – to vše jsou Argentincovy hlavní přednosti. Jen v minulé sezoně zaznamenal v italské lize ve 33 zápasech 24 branek a 6 asistencí. V soutěži proslulé vyspělou taktikou a skvělými obranami fenomenální čísla.
Další dvě hvězdy z milánského plakátu pak nosí dres italské reprezentace. Nicolo Barella patří už několik let mezi nejobdivovanější středopolaře fotbalové Evropy, zájem o něj v minulosti údajně projevil třeba Arsenal nebo Manchester City. Jeho domovský klub na něj však nalepil cenovku v hodnotě minimálně 80 milionů eur. Na jaře navíc s Interem prodloužil smlouvu až do roku 2029.
Alessandro Bastoni je pak esenciální součástí pro klub tak typické stoperské trojice, kde zaujímá místo na levé straně. Specializovaný web Transfermarkt italského obránce ocenil na částku 75 milionů eur, což z něj dělá třetího nejhodnotnějšího hráče v kádru. I kolem něj už pár touží mlsní supi z bohatších lig, bekova fixace na systém tří beků však dává vzniknout otázce, jestli by byl stejně dobrý a platný i ve formaci jen se dvěma stopery. To ale Inzagiho trápit nemusí, ten sází výhradně na své 3-5-2, ve kterém je Bastoni jedním z nejlepších stoperů na světě.
Důležitou součástí černomodré družiny jsou wingbeci, kterým trenérovo rozestavení a přítomnost extra středního obránce poskytuje velkorysý prostor. Denzel Dumfries ani Federico DiMarco nejsou zrovna psi obranáři, jejich ofenzivní přínos je ale znamenitý. Zejména druhý jmenovaný už pro Inter zařídil nejeden důležitý gól. Vedle Bayeru Leverkusen momentálně nenajdete tým, u kterého by bylo tak zábavné sledovat hru krajních obránců. Zejména proto, že to většinu času obránci příliš nejsou.
Náš výlet po důležitých článcích soupisky italského mistra skončíme tam, kde jsme začali, tedy v útoku. Když Marcusu Thuramovi začala být Borussia Monchengladbach malá, zajímal se o něj nejeden evropský gigant. K překvapením mnohých však jeho kroky nevedly do Premier League, ale právě do Interu. Dnes už s jistotou víme, že nešlo o žádný úkrok stranou. Starší syn legendárního francouzského obránce Liliana Thurama si s Lautarem Martínezem výtečně sedl na hřišti i mimo něj a vytvořili mimořádně produktivní dvojici.
„Lautaro je jedním z nejlepších útočníků na světě, hrát vedle něj není zrovna ta nejtěžší věc. Je velmi inteligentní a rozhodně si rozumíme,“ pochvaloval si svého parťáka a kapitána. Tam, kde Martínez úřaduje mrštností a pohybem, přináší fyzickou zdatnost a dynamiku. Mění si pozice na hřišti, jak je potřeba, a na obranu soupeře vždy číhá hned dvojité nebezpečí.
Květnový zisk mistrovského titulu pro Inter znamenal víc než obvykle. Šlo totiž o jubilejní dvacátý triumf v Serii A. Nerazzurri si tak na přední stranu dresu mohli přidat druhou hvězdu, symbolizující druhou desítku titulů v italské nejvyšší soutěži. Po Juventusu jde teprve o druhý klub, kterému se to podařilo. O to sladší navíc je, že poctu získali ještě před městským rivalem AC, které s devatenácti scudetty číhá hned vzápětí.
Letos může Inzaghiho družina přidat vavřín číslo 21. Jeho soupeřem však nebude červenočerná nemesis, s nímž sdílí stadion, ani historicky nejúspěšnější tým Juve. O titul se Inter pravděpodobně popere s Neapolí a nečekaně nadupanou Atalantou. Tým z Bergama má ale odehráno o zápas víc a na Inter ztrácí už čtyři body, mužstvo Antonia Conteho zase čerstvě přišlo o největší ofenzivní hvězdu. Kviča Kvarachelijja už obléká dres PSG a ikonická dvojice z titulové sezony, kterou tvořil s Victorem Osimhenem, je definitivně ta tam.
Pustit nejlepšího hráče v zimním okně? Něco takového v Interu nehrozí. Bastoni, Barella i Lautaro Martínez stále zůstávají na svých místech. A pokud budou v klubu z Milána nadále cítit potenciál, nemusejí v nejbližší době odcházet. Inter hrál před dvěma lety v Lize mistrů finále a na podobné mety si jistě pomýšlí i letos. Nemusí to být nerealistické, protože Simone Inzaghi už dávno ukázal, že není žádným Contem z Wishe, ale výborným fotbalovým trenérem.
Sparta jde na Inter. Kdyby ho porazila, byl by to malý zázrak, kdyby ještě dokázala postoupit do play off byla by to čistá senzace. Šance na to je úplně titěrná, říkají datové modely.
Brankář Barcelony Wojciech Szczęsny napálil místo míče svého spoluhráče a průšvih byl na světě. Prohlédněte si obrovskou chybu polského gólmana, která ale nakonec jeho tým o body nepřipravila.
Český ženský národní tým povede poprvé žena. Jitka Klimková se do Česka vrací z Nového Zélandu, kde psala historii. Teď se o to pokusí i doma.
