Šije obleky pro Slavii. Jaká náhoda za to může a kdy v něm Trpišovský odkoučuje zápas?

Jak došlo k tomu, že tvoje firma začala šít obleky pro fotbalovou Slavii?

Vlastně to byla úplná náhoda. Když Michal Půr začínal natáčet Totální podcast pro Slavii, tak si ve videoupoutávce rozepnul naše sako a měl tam slávistickou podšívku. Viděl to šéf strategické komunikace klubu Jakub Splavec a říkal mi, že by to chtěl taky. A že možná i pro vedení klubu. Tak jsme se potkali a domluvili se, že pro ně uděláme pár obleků. Poměrně rychle se začalo řešit, jestli neudělat i něco pro hráče a realizační tým. Nakonec z toho byla zakázka na 45 obleků pro hráče a realizák a dalších 25 pro management.

Důležité je připomenout, že jde jen o obleky na venkovní zápasy v evropských pohárech. Aby byli sladění, stylově reprezentovali a nejeli v teplákovce.

Liší se nějak obleky pro hráče a management?

Ano. Pro hráče jsou šité jinak a z jiných látek, aby to bylo maximálně pohodlné do letadla nebo do autobusu. Management má klasické obleky a k nim doplňky jako třeba kravatu, odznáček do klopy.

Je to pro tebe splněný sen, když jsou v reklamě na Le Premier ve tvém obleku Jindřich Trpišovský a hvězdy Slavie?

Je mi přes čtyřicet a mám v životě něco za sebou, tak to není tak, že bych usínal s tím, že se koukám na fotku Trpišáka v mém obleku. Ale samozřejmě určitý klukovský sen o propojení s klubem, kterému fandím, to je. V minulosti jsem šil pro řadu sportovních týmů, hlavně hokejových. Třeba pro Lva Praha, když byl součástí KHL. Pár sezon taky pro Pardubice. Pak jsem šil i pro basketbalové týmy v Pardubicích a Nymburku. Vždycky to byla prestiž, protože mám rád sportovní prostředí. Za Pardubice jsem dokonce hrával hokej, takže to pro mě bylo taky něco speciálního.

Ale spolupráce se Slavií je nejvíc. Možná to hokejoví fanoušci neuslyší rádi, ale jejich sport je v Česku až číslo 2. Pražská S jsou značky s dosahem po celé republice, derby a jejich zápasy v evropských pohárech sleduje celé Česko. To se o hokejových Pardubicích ani jiném extraligovém týmu rozhodně říct nedá.

V čem se liší šití obleků pro basketbalisty, hokejisty a fotbalisty?

Baskeťáci jsou vysekaní, vysportovaní a k tomu strašně obrovští. Mají velké velikosti přes ramena a přes hrudník, ale pasy zase o tři velikosti jinak. Takže nějak vykroutit střih, aby to na nich bylo hezké, není jednoduché. Navíc mají spoustu speciálních požadavků, rádi nosí volné věci, takže pak řešíš, jestli to máš šít tak, jak by to mělo být správně na jejich postavu, nebo to dělat oversize. Šít saka a obleky na basketbalisty je tedy extrémně těžké.

Předpokládám, že u hokejistů zase bojuješ s velkými stehny…

Přesně. Tam se řeší velká stehna a zadek, kde máš strach, aby jim to neprsklo, ale přes pas jim to naopak plandá. U hokejistů jsme navíc hodně řešili kolísání váhy. Velké poučení bylo, že jim nemůžeš měřit oblek na začátku nebo v půlce července a předávat ho na konci srpna. Během letní přípravy byli schopní zhubnou jednu až dvě velikosti. Naměřilo se to a pak si přišli pro obleky a měli třeba o sedm kilo míň, navíc v tucích. Dneska už jsou ale taky hokejisti jiní než před deseti lety. Víc atletičtí. Třeba jako fotbalisti, i když ti mají taky jiný typ postavy.

Co řešíš nejvíc u fotbalistů?

Ti jsou zase většinou malinkatí. V televizi sice vypadají normálně, ale když je pak měříš na oblek, tak jsou často opravdu drobní s konfekčními velikostmi 46 nebo 48. A zrovna ve Slavii jsou vysekaní bez gramu tuku.

Mají nějaké speciální požadavky?

Většinou jsou nenároční. Vlastně mě překvapilo, že mladí kluci nejsou vůbec zvyklí nosit obleky a saka. Když máš nějakého mazáka, tak ten už má za sebou většinou svatbu a nějaké další formální společenské akce, kde se oblek očekává. Ale kluci jako třeba Christos Zafeiris pomalu ani neví, jak se sako zapíná, když má dva knoflíky. Pak se ho zeptám, jak se v tom cítí a odpoví mi, že neví, protože to není jeho styl.

Kdo je ve Slavii největší výzva?

Není tam vyloženě nějaký módeman, který by byl zvyklý nechat si šít na míru a který by si u mě naporoučel, jak to chce. Většina je vážně nenáročná. U kluků jako Jan Bořil, Ivan Schranz nebo Lukáš Provod neřešíš v podstatě nic navíc.

Vlastně skoro u všech fotbalistů platí, že si vezmou oblek na sebe a tvrdí, že je jim malý a že mají krátký rukáv. Udělají pohyb rukama nahoru, kdy jim rukáv vyjede, ty jim dáš ruce zase dolů a vysvětlíš, že je to tak správně.

Možná Igoh Ogbu, na kterém je vidět, že má módu rád a že nosí zajímavé značkové věci, chce oblek víc dolaďovat. Hlavně kalhoty, které chce mít volnější přes stehna, čemuž se při pohledu na tu horu svalů nedivíš, a naopak u kotníků to chce mít hodně upnuté, že si říkáš, že to ani nepřetáhne.

A co Tomáš Holeš a jeho lýtka?

Ano, ten má taky speciální úpravu. To samé potřeboval dřív Standa Tecl. Kluci říkají, že jsou po zápase napumpovaní, takže to chtěli reflektovat. I z toho důvodu jsme vybírali pružné materiály. Nešli jsme do klasických vlněných obleků, které měli před pár lety a byly pro ně nepříjemné.

Obleky na cestování pro sportovce jsou speciální disciplína. Když si vedení klubu vymyslí, že se bude jezdit v obleku, je sice fajn, ale řekl bych, že tak deset procent kluků řeší, aby vypadlo dobře a reprezentativně, a zbylých devadesát procent by nejradši jelo v mikině a teplákách, protože je jim to pohodlnější.

Takže i když mají kvalitní stoprocentní vlnu, tak můžou mít pocit, že to málo pruží a že je to tahá. Stejně přistupují i ke kravatám nebo polobotkám. A protože jsem už předtím šil pro různé kluby, tak jsme se zaměřili především na tu pohodlnost. Domluvili jsme se, že budou mít tričko, bílé nebo černé tenisky a k tomu šedý oblek, který bude úplně odlehčený. Sako bez podšívky, bez vycpávek ramen, s podílem elastanu, aby bylo pružné. Když to přeženu, tak se to vlastně chová jako teplákovka.

Samozřejmě by bylo hezké, kdyby měli bílou košili, slávistickou kravatu, k tomu šedý oblek a černé mokasíny v létě, nebo černé poloboty. Ale pohodlí má v tomhle případě přednost.

Co vlastně trenér Trpišovský? Ten asi v obleku moc často nechodí…

Na začátku se lidi z klubu vsázeli, jestli si Jindra Trpišovský vezme oblek vůbec na sebe. Nikdo ho v něm totiž ještě neviděl. V jednom rozhovoru říkal, že ho oblékl snad jen jednou. Nakonec to bylo úplně v pohodě. Přišel, oblík to jako profík a ze srandy se řeklo, že když Slavia vyhraje titul, tak v tom pak odkoučuje zápas.

Tak proto nemá Slavia v posledních sezonách titul…

Věřím, že tuhle sezonu už to dotáhneme. A že si ten oblek pak Jindra na zápas vážně vezme.

A k tomu kšiltovku?

To je otázka. Já bych byl vážně rád, kdyby si oblek vzal aspoň na poločas. A jestli si k tomu vezme čepici? Správně by samozřejmě neměl, ale kdyby se oháněl tím, že mu přináší štěstí, tak bych mu to asi odpustil. Ono by se jinak prohrálo a všichni by říkali, že to je kvůli tomu, že neměl kšiltovku.

Člověk by neřekl, jak moc jsou sportovci pověrčiví. A týká se to i oblečení. Kdysi jsem třeba šil kravaty pro hokejový svaz a oni je pak dali i realizáku u nároďáku. A jakmile se prohrálo, věděl jsem, že na další zápas si trenéři vezmou jinou kravatu. Nějakou neladící fialovou, ale hlavně jinou. Protože co kdyby za prohru o čtyři góly mohla právě kravata.

Že nejsou čeští sportovci zvyklí nosit obleky je odrazem naší společnosti, nebo by to bylo stejné i v zahraničí?

Částečně je to dané naším prostředím, ale hlavně je to opravdu tím, že na to mladí nejsou zvyklí.

Myslíš, že ani v Itálii?

To sis ale vybral opačný extrém. Ital to má v hlavě prostě tak, že když chce vypadat formálně, tak si oblékne oblek s košilí, kravatou a polobotkami. Boty ho sice na začátku tlačí, protože se musí rozchodit, ale ví už od táty, že je to normální. A ten to ví zase od svého táty. Nepotřebují říkat, co se s botami musí dělat a že je nemají dávat do trouby.

Prosím?

To se mi stalo, když jsme šili pro Lva Praha. Hokejisti jsou zvyklí, že když si chtějí vytvarovat brusle, tak je dají nahřát do trouby, pak je vytáhnou a vytvarují si je třeba kolem kotníků, jak potřebují. No a některé z nich napadlo, že to udělají i s polobotkami, které bylo potřeba prošlápnout. Ty se samozřejmě v troubě zničily, takže jsem musel týmu dodávat docela dost párů nových bot. Jiné borce zase napadlo, že použijí sprej na změkčování kůže, a tak do jedněch bot nastříkali třeba tři spreje. Boty pak byly sice měkké, ale úplně ztratily tvar a zničily se, když se do nich narvalo tolik chemie.

V roce 2023 jsi do čtvrtletníku Football Club psal článek o zahraničních fotbalových trenérských módemanech. Jak je to s těmi v Česku?

No, mezi trenéry tady není móda téma. Myslím, že na to většinou vůbec nehledí.

A co třeba Brian Priske nebo Radoslav Kováč?

Priske se oblékal konzervativně a normálně chlapsky. Nic extravagantního. Šedé kalhoty, černý rolák, svetřík, dobré boty a pěkný kabát v zimě. K tomu měl dobrou postavu, takže mu to slušelo. Módeman ne, ale kultivovaně oblečený ano, což našemu prostředí taky chybělo. Dokonce se ke mně dostávaly informace, že někteří trenéři řešili, že když budou hrát se Spartou a budou u laviček a na tiskovce stát vedle Priskeho, tak nemůžou přijít v hnusné teplákovce. Takže nějaký pozitivní efekt to určitě přineslo.

Radek Kováč má ten svůj mladistvý styl, krátké, úzké kalhoty, tenisky. Teď má mega béžovou bundu s obrovským nápisem Slovan. Módní stylista Jan Vacek to sice zhejtil, ale mně se líbí. Obecně ale platí, že kdyby si vzal Kováč oblek, bude vypadat skvěle. Jemu bude slušet skoro všechno. Když pak vezmu další trenéry, kteří stojí za řeč, tak třeba Holoubek a Horejš člověka neurazí. Ale neřekneš si, že jsou to borci, na kterých je vidět, že milují módu.

Zaujal tě v tomhle ohledu ve světě nějaký nový trenér, nebo je to pořád Nagelsmann a Guardiola?

Pořád stejné. Ale vždycky se těším, až se bude hrát s nějakými balkánskými týmy nebo třeba Ukrajinci. Když nemají zahraničního trenéra, tak tam skoro vždycky naběhne na lavičku borec v barevných šusťákovkách. A já ty jejich devadesátkový outfity miluju.

Jeden můj kamarád říká, že mu imponují trenéři v teplákovce, protože budí dojem, že jsou na stejné lodi s týmem a hráči. Že jsou jedni z nich…

Před patnácti lety bych možná i souhlasil, ale dneska jsou hlavní trenéři spíš manažeři. V dobrých klubech mají pod sebou – když si odmyslíš hráče – klidně dvacet třicet lidí od analytiků, kondičáků a spousty dalších členů realizáku. Hlavní trenér řeší spoustu věcí s vedením klubu, s médii. Takže zkrátka není jeden z hráčů, je šéf.

Během covidu se mluvilo o tom, že lidi přestanou nosit obleky a že se už nevrátí do kanceláří? Jak je to dnes?

Vlastně se to všechno vrátilo zpátky. Řečí kolem toho bylo hrozně moc. Taky jsem se toho bál, jak by ne, když to ovlivňovalo život úplně všech. Lidi z bank mi říkali, že náš byznys končí. Že se na videocallech bude sedět v saku, ale pod stolem v trenkách. Do kanceláří se sice nevrátili úplně všichni, ale drtivá většina ano. U profesí, pro které šijeme, jako jsou právníci, bankéři a tak podobně, se nezměnilo vůbec nic. A i kdyby nechodili do kanceláří furt, tak tam jdou aspoň občas, setkávají se s klienty a obchodními partnery, chodí na společenské akce. Nemusí to být vždycky oblek, ale většinou aspoň sako a džíny.

Navíc 80 procent našich tržeb tvoří stejně svatby. A vážně nevím, co by se v dohledné době muselo stát, aby se chlapi neženili v oblecích, ale v teplákách nebo kraťasech. Vždycky je to slavnostní věc a dokud bude mít ženská pěkné bílé šaty, tak vedle ní bude muset být dobře oblečený chlap, což znamená v obleku.

Samozřejmě jsme začali šít i jiné věci, které jsme předtím nedělali, jako jsou bundy, bombery, tenisky. Přizpůsobuješ se potřebám lidí, ale že by to vytlačovalo košile a obleky, to určitě ne.

Pojďme zpátky k fotbalu. Jaký je tvůj vztah k tomuhle sportu, kromě toho, že fandíš a šiješ pro Slavii?

Kladný. Kdyby přišla nabídka na řízení nějakého fotbalového klubu, tak bych o tom hodně přemýšlel. (smích)

Třeba z Českých Budějovic?

Třeba. Ty jsou už tak dole, že jestli je pan Koubek před rokem a půl chtěl prodat za 100 milionů, tak nyní jsou maximálně za korunu. Jsou tu ale i jiné kluby, které by šly zvednout a řídit tak, aby to dávalo ekonomický smysl. Je super, že se česká liga posouvá. Proudí do ní víc peněz, a to bude přitahovat i podnikatele, kteří se předtím o fotbal nezajímali. Ukázkový příklad je Ondřej Kania v Liberci, který sice nedělá moc pro to, aby byl miláčkem veřejnosti, ale má svoji vizi a cíl.

Uspěje?

Neznám ho osobně a nechci hodnotit jeho ne moc šťastné mediální výstupy. Dělá to sice někdy zvláštně, ale nakonec se naučí, jak funguje karma ve fotbale a díky lidem co má okolo půjde Liberec nahoru. Úspěch bych mu přál. Už jen proto, aby ukázal těm starým fotbalovým strukturám, že to jde dělat jinak. A že řízení klubu s důrazem na čísla a marketing může být správná cesta. Jestli neuspěje, bude to naopak voda na mlýn všem těm starým bafuňářům, kteří si samozřejmě přejí, aby si Kania namlátil ústa. Slyšel jsem, že Miroslav Pelta říká těmhle lidem e-majitelé, protože vydělali peníze na internetu a teď dělají chytré a cpou se do fotbalu. Už z tohohle důvodu má Ondřej Kania závazek to dotáhnout a být aspoň trochu úspěšný. Jestli přivede Liberec do Ligy mistrů, to si netroufám hodnotit, ale malý je jen ten, kdo má malé cíle.

Pak tu máš další kluby, třeba ty městské jako Hradec, kolem kterého se točí Ondřej Tomek s Ivem Ulichem. Zajímavá by teoreticky mohla být i Karviná. Budějovice vůbec nehodnotím, ty by měly za to, co se tam v posledních letech děje, zmizet někam do třetí ligy a udělat úplný restart. Dnes je to mrtvý klub.

A otázka je i to, jestli mají být v první lize týmy jako třeba Dukla, která je bez infrastruktury a fanouškovské základny. Nemyslím si, že podobné týmy posouvají a zhodnocují produkt LFA, tedy ligu.

Jak často jsi na stadionu Slavie?

Za poslední dvě sezony jsem nevynechal ani jednou, včetně přípravných zápasů. A přičíst k tomu můžeš i pár výjezdů po Evropě a Česku. Slavii fandím od malička a za ty desítky let si člověk k fotbalovému klubu udělá pořádný vztah.

Jak jsi kousal poslední tři roky, kdy Slavia neměla titul?

Upřímně, kdyby poslední dva tituly nevyhrála Sparta, bylo by to lepší. Myslím si, že podobně to má spousta slávistů. Když titul vyhrála Plzeň, ale Sparta byla ještě pod námi, tak to bylo přeci jen snesitelnější. Teď už je ale zase všechno tak, jak má být. Zatím. Do konce ligy je ale daleko a dokud to nebude před nadstavbou aspoň o pět bodů, tak odmítám jakkoli přivolávat titul.

Co se ti vybaví, když se řekne česká fotbalová kultura?

Vlastně se mi nejdřív vybaví spíš ta „nekultura“. Teflonový fotbalový předseda, nejrůznější kšeftíky bafuňářů, těžkooděnci před ošklivými stadiony s nehezkým zázemím. Je sice pravda, že se to už dost mění a kdybych začal fotbalu fandit teprve teď, tak to asi vnímám jinak, ale pořád má pro mě české fotbalové prostředí určitou pachuť. Správně by se mi měl jako první vybavit krásný stadion na Slavii, v Plzni, Hradci a fotbal jako rodinná zábava. Ale ještě to tak nemám, v tom je bohužel hokej kultivovanější.

Když se domlouvalo partnerství se Slavií, nepřemýšlel jsi o tom, jestli ti to nemůže vzít zákazníky, kteří fandí Spartě a dalším klubům?

Trochu ano. Pár lidí mě před tím dokonce varovalo, ale já to chtěl prostě vyzkoušet. Mám spoustu kamarádů sparťanů, se kterými se spíš jen špičkujeme. A to navíc jenom v období derby. Když se Slavii daří, tak fotbal nechtějí řešit sparťani. A když se daří Spartě, tak se zase drží stranou slávisti. To je normální.

Každopádně pár sparťanů jsem v obchodě měl, a dokonce jsme šili košili pro šéfa Sparty Tomáše Křivdu. Když jsem kontroloval objednávky a viděl tam jeho jméno, tak jsem se zarazil a napsal mu zprávu, že oceňuju, že se vydal do obchodu, který má výlohy polepené Trpišovským a Provodem. On mi odpověděl, že dostal poukaz a že se mám podívat, co si objednal. Vrátil nám to tak, že si vybral košili v barvě sparťanského dresu, a ještě si tam nechal zlatě vyšít ACS. Nakonec jsme u nás na prodejně v Černé růži dobře pokecali a bylo to fajn setkání.

Třeba ještě začneš chodit na Letnou…

To určitě ne. Do Mordoru přeci nemůžu přijít. Ani pan Křetínský nechodí k nám ke trati, jak říkáte. Spartu nemám rád, klidně se přiznám, že ji nefandím v evropských pohárech, nepřál jsem jí, aby postoupila do Ligy mistrů.

Ale na konci to je pořád jenom sport. Spousta mých kamarádů fandí Spartě, osm let jsem si myslel, že už přestali fotbal sledovat, ale poslední dva roky to jsou zase totálně kovaný sparťani. Mým přáním do roku 2025 je si v květnu v klidu sednout, otevřít si WhatsApp a poslat jim pár zpráv.