Vybudovat Strahov bude na delší dobu, než si Sparta připouští, říká šéf pražských plánovačů

Ondřej Boháč z pozice ředitele vede už osm let Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR). Velký ohlas loni vzbudilo jeho vystoupení na diskusním večeru organizovaném Football Clubem, na němž se debatovalo zejména o problematice sportovní infrastruktury.

Ondřej Boháč na tomto setkání nabídl pohled, který chystaný projekt Sparty, tedy vybudovat nový stadion pro tento klub i reprezentaci na pražském Strahově, konkrétně na půdorysu dosavadního stadionu Evžena Rošického, zasadil do mnohem komplikovanějších souvislostí, než jaké by mnohý fanoušek běžně domyslel.

V následujícím rozhovoru jsme se proto pokusili tyto vztahy a souvislosti ještě víc přiblížit a vyjasnit. A nezůstalo jen u Strahova. S Ondřejem Boháčem jsme hovořili také o perspektivách pražských stadionů v Edenu, v Ďolíčku nebo na Žižkově.

Pojďme si v úvodu nejprve osvětlit základní pojmy. Co je to IPR, v jehož čele stojíte? A jakou roli hraje v procesech pražské výstavby?

Institut plánování a rozvoje je pražská příspěvková organizace. Jsme součástí samosprávy, zřizuje nás magistrát, úkoluje nás rada města. A naším úkolem je vlastně plánování Prahy. Jsme zodpovědní za její územní plán, provádíme různé územní studie, staráme se o veřejný prostor. Kdysi tu byl Útvar hlavního architekta, my jsme nástupcem této instituce. Nejsme tu ale od rozhodování. Tím, kdo rozhoduje, je zastupitelstvo nebo rada města, my jsme odborné pracoviště.

Nicméně kdybyste se zapřel a byl zásadně proti tomu, aby se na Strahově vztyčil Národní stadion, tak byste jeho výstavbu dokázal zablokovat?

Asi bych to uměl hodně zkomplikovat, ale nic takového vůbec není naším cílem nebo plánem. Naopak. Já si primárně obrovsky vážím toho, když se někdo rozhodne investovat peníze do těch částí Prahy, které to potřebují. A Strahov rozhodně je jednou z nich. Z mé strany se tedy rozhodně nejedná o to, že bych vyvolával nějaký a priori odpor vůči chystanému projektu. Jen mě trochu překvapilo přehlížení faktů, nevím, zda úmyslné, s nimiž je na Strahově třeba počítat. Je-li někdo ochoten tam investičně vstoupit, rádi tomu budeme pomáhat. Ale ne s růžovými brýlemi na očích.

Myšlenka stavět velký Národní stadion na Strahově na místě dnešního Rošického stadionu je stará přinejmenším dvě dekády. Vždy počítala s tím, že by vedle národního týmu hrával na stadionu i jeden velký pražský klub. A že by vše financoval stát. A právě na tom to vždycky celé shořelo. Nejnovější plán ale počítá s tím, že stadion z prostředků svého vlastníka vybuduje Sparta, která v dlouhé časové řadě splatí fotbalové asociaci pozemek, na kterém stadion vyroste. Všechno se jeví zalité sluncem, mnozí jásají, ale pak přicházíte vy a vnášíte do debaty řadu otazníků a zpochybnění. Můžete je, prosím, shrnout?

Jde tu o problém nedostatečné dopravní obslužnosti. A především pak o plán rozvoje Strahova jako celku, se zvláštním přihlédnutím k budoucnosti Velkého strahovského stadionu, na kterém se dřív konaly spartakiády. Ten je přilehlý k Rošického stadionu, na jehož půdorysu by podle záměrů Sparty a FAČR měl vyrůst ten nový Národní stadion. A my máme oprávněnou obavu, že když se od začátku nebude ten nový projekt realizovat spolu s myšlenkou na to celkové řešení Strahova, může tu vzniknout opravdu velký problém.

Asi stojí za to připomenout, že plochu někdejšího spartakiádního stadionu má v dlouhodobém pronájmu také Sparta a využívá ji pro své mládežnické centrum.

Ano, ale jde také o tribuny, kterými je plocha obehnána. A ty postupně chátrají. V nejhorším technickém stavu je paradoxně ta nejnovější, ze které spartakiádní vystoupení sledovali ti nejkovanější soudruzi, ta není ani památkově chráněná. Problém je, že celá ta ohromná plocha včetně tří zbývajících tribun, jež určitou architektonickou hodnotu i památkovou ochranu mají, už nikdy nebude využívána k původnímu účelu, tedy k oněm hromadným cvičením. Navzdory tomu, že Praha inkasuje za užívání plochy i tribun pronájmy, je pro ni ekonomika Strahova v červených číslech, na sanacích těch staveb těžce prodělává. Tím pádem se musí hledat způsob, jak další využití tohoto areálu řešit. Spartakiádní stadion je každopádně klíčem k celému Strahovu. A po mém soudu nelze řešit přilehlý prostor Rošického stadionu, aniž bychom věděli, co bude dál s tím velkým.

Současné využití té plochy ve prospěch tréninkového střediska Sparty vám tedy přijde nevyhovující? Není to tak dávno, co Praha se Spartou příslušné smlouvy prodloužila. V čem je problém?

To tréninkové středisko neumožňuje investovat tak, aby byl stadion zachráněn v nějaké odpovídající hodnotě. Teď se jen udržuje a chátrá. Dlouhodobě je to neudržitelné, pokud to někomu nemá spadnout na hlavu. Zásadní řešení by vyžadovalo vysoké jednotky miliard korun. Využívány jsou nyní i tribuny. V jedné sídlí Česká unie sportu a řada sportovních svazů, v dalších jsou skladovací prostory, studia. Ale všechno je to tak trochu punk, právě zejména z důvodu technického stavu těch tribun. A i když se všechny ty částky, které se vyberou z nájmů, sečtou, nevydají ani zdaleka na tu sumu, na kterou Prahu přijde údržba oněch chátrajících tribun a prostor. Takhle to ale nelze nechat a protahovat do nekonečna. To prostě není udržitelné.

V tomto ohledu ani není k čemu se vracet…

Přesně tak. I v éře spartakiád byl stadion významně ztrátový. Ale protože ta hromadná cvičení sloužila jako výkladní skříň režimu, byli komunisti ochotni nechat to vždy celé čtyři roky mezi spartakiádami prázdné, úplně bez využití. A pak to pokaždé kompletně zrenovovali, natahali nové elektrické kabely a podobně. A když se tam ta estráda odehrála, otočil se ten cyklus zase znovu. Žádný demokratický režim tohle podobným způsobem rozhodně nikdy zajišťovat nebude.

Nečekané překážky pro Spartu

Hovořil jste o plánu celkového rozvoje Strahova. Před pár lety byla jedna taková vize prezentována, počítala s luxusním bydlením, s výhledem na Hradčany…

To místo je skvělé, Josef Pleskot hovoří o Strahovu jako o pražské Akropoli. Zároveň je tady ta sportovní tradice místa. Objektivně ale nejsme schopni přivést tam metro, ani zařídit parkování či odbočku ze strahovského tunelu. Tak velké infrastrukturní stavby, jež by mnohé další umožnila, prostě nejsme schopni. Jsme rádi, že stavíme metro D na Jižní Město, kde už teď bydlí sto tisíc lidí. Když si tyhle dvě reálie položíte vedle sebe, tak to pro Strahov nevychází dobře.

Tak to jsme si pěkně popovídali o spartakiádním stadionu, se kterým si Praha neví rady. A teď, prosím, zkuste fanouškům Sparty vysvětlit, proč by to jejich klub, který si chce vedle postavit vlastní stadion, mělo vlastně zajímat.

Protože nešťastně vyřešená budoucnost Rošického stadionu, bez patřičného kontextu, může významně zkomplikovat řešení toho velkého strahovského stadionu. Tou novou stavbou, novým Rošičákem, by bylo hrozně snadné založit tam nějakou chybu, která se nám pak bude do všeho propisovat a prodražovat všechno ostatní.

Takže byste Spartě doporučil řešit věc úplně jinak a přestěhovat její projekt někam na kraj města?

Předpokládám, že to mají spočítané a vymyšlené, závisí to i na tom, v jakém horizontu chtějí opustit Lenou. Řešení jménem Strahov je hrozně fajn, jen si myslím, že to bude trvat delší dobu, než si Sparta připouští (ideálně chce Sparta na Strahově hrát od roku 2032 – poznámka editora). Jsou tu ve hře už zmíněné okolnosti a náročnost toho povolení i normálního provozu bude vyžadovat daleko víc dohadování a hledání souvisejících investic, než si dneska umíme představit. Jestli si někdo myslí, že místo stávajícího Rošického stadionu prostě jen postaví stadion jiný, tak tenhle scénář v našich reáliích nastat nemůže.

Jinými slovy: Vy byste na ten právě popsaný jednoduchý scénář razítko nedal.

Já žádné razítko nemám… Jen říkám, že o tom strahovském prostoru je nutno uvažovat komplexně.

Tak co se s tím bezútěšným prostorem spartakiádního stadionu dá podle vás dělat?

Částečně ho prostavět. A vytvořit prostředky na to, aby se daly zafixovat ty tribuny. Natolik, aby se daly částečně obydlet. Je to také o debatě s památkovou péčí. I ta plocha je využitelná. Ten prostor je natolik obrovský, že se tam vejdou tréninková hřiště a zároveň může být využit i jinak. Úplně přestavět lze tu západní tribunu, kde sídlí sportovní svazy. Není památkově chráněná a funkčně je nejvíc napojená na současný Rošického stadion. Nebo na to, co z něj zbylo. A pak je tu i další důležitý aspekt.

Povídejte.

I půdorys toho stávajícího Rošického stadionu je opravdu velký, vešel by se do něj i obrovský Stade de France. To znamená, že místa je tam opravdu strašně moc, dala by se tam například umístit kapacita na administrativní zajištění oněch sportovních svazů. Jde o koordinaci zájmů. Přiznávám, že neumíme dost dobře nastavit synergii veřejných a soukromých peněz a najít dostatečně rychlé řešení.

Zmiňoval jste časový horizont stěhování Sparty. Když to zjednoduším: Poté, co stát zpětně zpochybnil cenu, za kterou se v éře Vlastimila Košťála dostala Sparta k vlastnictví pozemku pod svým současným letenským stadionem, došlo k dohodovacímu řízení, ve kterém Daniel Křetínský souhlasil s doplatkem a zavázal se, že se na tomto letenském pozemku bude provozovat sportoviště přinejmenším do roku 2030. Až poté tam tedy smí vybudovat cokoli, co mu na tomto lukrativním pozemku bude vynášet víc než provoz fotbalového stadionu.

Letná je samozřejmě tradiční lokací pro Spartu a v minulosti i pro jiné kluby. Když se hraje fotbal v Barceloně nebo ve Valencii, kde mají také stadiony uprostřed města, je tam už zaběhlým koloritem, že se na nějakou chvíli město zastaví, protože se prostě lidé valí na fotbal nebo z fotbalu. Nejsem si jistý, zda to se stejnou velkorysostí berou i všichni obyvatelé Letné nebo Vršovic, to v případě Slavie samozřejmě. Ale co je podstatné, v okolí jmenovaných stadionů najdete třeba i spoustu hospůdek a barů, kde se fanoušci zastaví před fotbalem nebo po fotbale. Když se vydrápete na Strahov, máte tam jen šeříky, ve kterých se můžete vymočit.

Tam teď není prakticky nic…

Je to klidová zóna, částečně obydlená, v provozu jsou tam vysokoškolské koleje, rekreační zóna Ladronka, o kus dál Petřín. A veřejná doprava je tam opravdu velmi špatná. Když se konaly spartakiády, tak se tomu jednou za čtyři roky přizpůsobilo celé město. Tady by se ale musel hledat nějaký trvale udržitelný model. Celkově to vidím tak, že bez větší změny legislativy to bude pro Spartu hodně komplikované. I jiná území v Praze se řeší řadově dekádu, a to nejsou zatížena zdaleka tak komplikovanými příběhy jako Strahov.

Přibližte, prosím, fotbalovým fanouškům, jak složité je nyní stavební řízení v České republice?

Teď zrovna jsme v takovém mezičase, kdy nabíhá nový stavební zákon, který ale ještě není úplně dotažený, protože vůbec nijak nenovelizuje územní plánování. Vždycky totiž máte dvě fáze: plánování a povolování. A aby mohlo rychleji probíhat povolování, musíte mít předtím kvalitní to plánování, to jsou spojené nádoby. Opakovaně jsme to říkali ministrům Dostálové i Bartošovi: Když necháte plánování úplně stranou a zaměříte se výhradně na rychlost povolování, zůstanete stejně pořád v pasti. Takže až dopadne digitalizace, mělo by se zrychlit povolování. Ale pořád nás ještě čeká zásadní skok dopředu, který nastane teprve, až se nějak legislativně upraví i fáze plánování.

A co si pod tím plánováním máme všechno představit?

Mělo by být jednak technické: pohlídat, aby vám ta stavba nespadla na hlavu, aby do ní nepršelo, nebo aby negenerovala přehnaný hluk. Ale plánovat by se mělo i z hlediska objemu dopravních kapacit, řešení dopravy. Třeba u stavby stadionu sledovat i to, na kolik metrů jeho kapacity připadá v projektu metrů pro administrativu, pro ubytování… Tenhle systém je legislativně zakotven někde v 80. letech a je proto velmi komplikovaný. Než se dá dohromady 40 razítek, aby se věc dostala k hlasování zastupitelstva, je to opravdu velmi dlouhá a trnitá cesta.

Významnou roli, předpokládám, hraje i územní plán. A v něm se na Strahově počítá se sportovištěm. To je velká výhoda směrem k projektu Sparty, ne?

Bezpochyby. Neznamená to ale, že v rámci stavebního řízení nepotřebujete zároveň zkoumat soulad vlivu na životní prostředí nebo dopravní model. A už se povezete, protože s tím, že do té oblasti nasměřujete jednou týdně 30 000 lidí, žádné dosavadní plány nepočítají. Sestavování územního plánu je proces, který trvá roky, my z toho nejsme šťastní, řada těch věcí je čistá byrokracie, kterou už západní Evropa nezná. Ale naše legislativa na tom dosud lpí.

Jak dlouho tedy může celý tento proces trvat u Sparty a projektu Národního stadionu na Strahově?

Pokud chtějí jet dál, tak jak začali, s tím, že jen vymění Rošického stadion za nový, tak to bude trvat velmi dlouho, protože po cestě narazí na řadu překážek, které neočekávali. A pokud se jim nebudou věnovat od začátku, bude pak problém je odstranit. A budou narážet na nesouhlasná stanoviska. Například řešení dopravní zátěže se v tom jejich procesu objeví, ať se jim to líbí nebo ne.

Vedete se Spartou o té věci nějaká průběžná jednání?

Nevedeme. Oni musí mít v ruce projekt, oslovit architekty, přijít s návrhem. Ještě prostě nejsou ani v té fázi, kdy se s nimi o tom budeme bavit my. Nicméně proces té jejich smlouvy s FAČR se finalizuje a já mám za to, že by Sparta měla navnímat všechno to, o čem se teď spolu bavíme. Přijde mi, že to všechno připravují a nahlížejí hodně sportovní optikou, což má z poloviny své ratio. Nadále jim tam ale chybí ta druhá část, že ten stadion nebude stát v poušti, protože nejsme v Kataru. Chystají velkou stavbu uprostřed města. A tu nelze zrealizovat, aniž by se řešilo to město kolem.

Asi si říkají, že vymění jednu stavbu druhou. A co na tom víc chcete řešit?

Ale na ten stávající Rošického stadion se nepřemisťuje 20-30 000 lidí týdně, že ne? Velké akce se tam nekonají zhruba dvacet let, nemám pravdu?

A když tam třeba Slavia nebo reprezentace hrávaly, chodila tehdy velká část lidí pěšky do kopce.

A třeba takhle budou chodit i na ten nový stadion, může to být i fajn, když se rozprostřou do několika proudů. Ale je třeba brát zřetel na to, že ta zóna je tamními uživateli vnímaná jako klidová. Nevím, jestli budou ochotni připustit si, že se to výrazně změní. Kdyby se Sparta rozhodla rozšířit kapacitu současného stadionu na Letné, asi by to tam lidi vzali spíš, už jsou přeci je na ten fotbalový provoz zvyklí. Ale na Strahově není nic. Nejsou tam hospody, dopravní kapacita… Proto nelze ten příběh řešit tak, že jen měním dům za dům. Aby někoho nepřekvapilo, že tam najednou začnou proudit lidi.

Co vlastně po Spartě chcete? Její majitel je ochoten financovat výstavbu nového stadionu. Měl by tedy podle vás postavit poblíž i hospody a hotely, nebo jak?

To ne, to po něm nikdo nechce. Ale je potřeba pojmenovat si, co to celé provozně znamená. Jak se tam ti lidé budou dostávat, jak se kolem stadionů v Evropě buduje další zázemí, které tam postupně vzniká. A jak s tím postupně pracovat. Na půdorysu uvažovaného staveniště, tedy dnešního Rošického stadionu, odpovědi na tyhle otázky nejsou.

Sparta se hodně točí na tom, že nahoru na Strahov bude protažená tramvajová linka.

Ale smyčkou tam a zpátky na Dlabačov prostě 30 000 lidí neodvozíte… Abych to obecně shrnul: My tomu projektu nechceme klást do cesty překážky. Ale pokud se to tam má postavit, pak se vně toho stadionu vygeneruje řada otázek a my je musíme pojmenovávat a řešit. Ze strany Sparty to neznamená, že musí všechno zainvestovat, že by měl vlastník Sparty postavit zastávku metra, to vůbec ne. Ale je potřeba si na ty otázky odpovídat, brát je vážně. A pokud z toho vyjdou témata obtížnější, pak hledat nástroje k jejich řešení ve spolupráci s městem a státem.

Jak vás tak poslouchám… Mně je teď 51 let a začínám pomalu pochybovat, že se fotbalového zápasu na tom novém stadionu na Strahově dočkám.

Tak zlé to snad zase nebude. My budeme z hlediska samosprávy rádi, když na Strahově bude někdo investovat. My na to peníze nemáme. Ale z hlediska rychlosti je to jedno z nejkomplikovanějších míst na stavbu stadionu, splňujícího všechny současné představy o moderně fungujícím sportovním stánku.

Už jsme to naťukli: Ta vize, že by se Strahov proměnil na zónu luxusního bydlení, už definitivně padla?

V minulosti už tu byla celá řada urbanistických soutěží, do některých bylo zakomponováno i tohle bydlení. My se kloníme k tomu, aby dominantní zůstala ta sportovní funkce, která vychází i z tradičního uspořádání. Ale zároveň se domníváme, že se ten areál má rozvíjet. Hledat třeba synergii mezi využitím sportovišť a vysokoškolskými kolejemi. Cokoli. Dát tomu prostoru i další obsah a spojitosti, aby se to území jen jednou za čas nezatěžovalo výhradně jednorázovou návštěvou sportovní akce. Když se tam například začne budovat nějaký gastroservis, musí mít nějaké zákazníky průběžně, ne jenom jednou týdně nebo jednou za čtrnáct dní, když jdou lidi na fotbal. Takový servis by potřeboval strávníky, kteří tam budou trávit čas i v tom mezidobí mezi zápasy.

Rezerva v Edenu

Pootočme list. Slavia se netají vizí přestavět svůj stadion v Edenu tak, aby došlo k navýšení jeho stávající kapacity. Co si myslíte o této představě?

Pokud vím, tak tam ještě nějaká rezerva je. Už když se stadion stavěl, počítalo se architektonicky s variantou rozšíření kapacity. Čili nebylo by to asi tak dramatické, záleží, o jak zásadním navýšení kapacity by vlastník uvažoval. I to území kolem by asi dílčí navýšení kapacity ještě sneslo, ale přehnaně velké asi nikoli. Slavia má výhodu v tom, že leží na hranici velkého území, které definuje někdejší seřaďovací nádraží, ty prostory se postupně budou zastavovat, vznikne tam nový kus města. A to umožňuje úvahu o větší infrastrukturní investici. Jinými slovy, lze předpokládat, že k té nové části města povede nějaká dopravní obslužnost na kolejích a té by ještě Slavia mohla využít. Pokud by ale slávisté měli opravdu velké oči a chtěli stadion, na kterém se dají hrát zápasy Eura, tak to už by byl asi problém.

To by předpokládalo padesátitisícový stadion. Z toho, co jsem pochopil, uvažuje Slavia o navýšení kapacity ze 20 000 spíš ke 30 000. Maximálně na 35 000 diváků.

To by asi šlo, nicméně kdyby se ta kapacita měla zdvojnásobovat, už by asi bylo zapotřebí hledat jiná řešení. Ono je také důležité, co by vlastník od svého nového, přestavěného stadionu očekával. Jestli by se případně měnilo i jeho vytížení a program, který by se na tom stadionu uplatňoval. V Edenu už proběhly zápasy MMA, kdyby k tomu měly přibýt i nějaké další akce, bylo by také zapotřebí sledovat dopady, jaké by to mělo směrem do města. Mimochodem, u Slavie se výrazně pozitivně projevuje železniční zastávka poblíž stadionu. I proto že na zápasech červenobílých prý podle statistik, které si Slavia vede, převažují na zápasech fanoušci mimopražští. Samotného mě to překvapilo, ale říkají, že jich opravdu pravidelně bývá víc než Pražáků.

V Edenu už se konala řada velkých koncertů. Hráli tam Depeche Mode i Bruce Springsteen. Ale koncerty musí začínat za denního světla, aby končily před 22. hodinou a nerušily ve městě noční klid. To je samozřejmě limitující.

A v tomto ohledu už to na tomhle místě lepší nikdy nebude. Nároky obyvatelstva a důraz, který se klade právě na to, aby se nepřekračovala hladina hluku a podobně, stále stoupají.

Navíc už se ukázalo, že stávající edenská aréna není s koncerty příliš kompatibilní i proto, že se při nich ničí trávník. Českým stadionům bohužel chybí luxus v podobě alternativních platforem podloží. Zjednodušeně řečeno: Někam do podzemí zajede platforma s trávníkem a nahradí ji jiná, která se dá uplatnit třeba právě při rockových koncertech. V Evropě jsou už dnes běžné stadiony, které jsou na těchto principech k dispozici v podstatě 365 dní v roce. V neděli se tam hraje fotbal, v úterý koncertuje Metallica a ve čtvrtek se tam hraje třeba americký fotbal.

Vybudovat něco takového v Edenu by nešlo, už kvůli zmíněnému hluku. Ale stadiony, kde se kombinuje sport a rockové koncerty, se nejlépe uplatňují někde na okraji měst, typická je třeba Allianz Arena v Mnichově, kousek od dálnice. Kdyby se Národní stadion vybudoval na podobném principu i v Praze, tak by se potom rockové koncerty nemusely konat v Letňanech v bahně.

Strahov se v tomto ohledu jeví odlehle. A probíhaly tam obrovské koncerty, aniž by to tehdy někomu vadilo. Rolling Stones, Pink Floyd, U2…

Ano, velké a slavné koncerty! Jenže v tomto ohledu se doba za posledních 10 až 15 roků výrazně změnila, citlivost vůči hluku je extrémní a jsou na to leckde navázané opravdu významné právní bitvy.

Kde by podle vás bylo vhodné umístit stadion, na kterém by nikomu nevadilo kombinovat třeba fotbal s rockovými koncerty?

Vytipovaný byl v tom ohledu Kačerov, mluvilo se také o letišti nebo o lokalitách kolem D1. Pokud by to měl být zároveň Národní stadion, potřebovali bychom vědět, jaký bude zájem veřejnosti o zápasy reprezentace za pět, za deset, za dvacet let. V tomhle nám totiž dost schází určitá lehkost. Takový stadion v Salcburku je z poloviny montovaný. A přitom zcela dostatečně slouží svému účelu. Lidé tam chodí, je tam plno. My neumíme dělat rychlá řešení. U nás je každá norma trojnásobná, všechno komplikované a superbezpečné. Abych vysvětlil, co tím chci říct: I kdyby tu opravdu někdo chtěl postavit halu pro Martinu Sáblíkovou, tak za éru její reálné závodní kariéry ji prostě postavit nestihne.

Často se poukazuje na to, že ve Vídni, Varšavě i v Budapešti stojí arény pro 50 000 diváků. A jejich provoz se vyplatí.

A teď se ale podívejte na územní plánování v Polsku – a u nás. Zjistíte, že u nich stačí, aby se vším souhlasili hasiči. Zatímco u nás jde o 40 orgánů a přinejmenším čtyři roky schvalování. Tím si opravdu šíleně komplikujeme život.

Zelená vlna

Příznivci Bohemians po léta bojovali, aby jim Ďolíček nezboural developer a nepostavil místo něj dům plný kanceláří, obchodů nebo bytů. Pak tradiční stadion s velkou slávou koupila městská část, následně velká Praha. A od té doby se pro změnu bojovalo o to, aby stadion fanouškům nespadnul na hlavu. Aktuálně jsme ve fázi, že město garantovalo klubu 60 let nájmu. A vlastník klubu je ochoten provést přestavbu na vlastní náklady. Padly tím už všechny překážky? Nebo se máme připravit ještě na nějaké další?

Přiznám se, že pro Ďolíček jsem měl vždycky slabost. Jsem rád, že dojde k modernizaci, předpokládám, že přiměřené. Na tom místě ani nemůže vyrůst žádný obrovský stadion. Ale tady ten model „místo starého nový, dům za dům“ může snad proběhnout v pořádku. Ďolíček je tradiční přirozenou součástí celé té čtvrti. Teď už jen vyřešit technické problémy, jako je velká stoka podzemních vod, která proudí místy, kde měla vyrůst velká tribuna sousedící s Vršovickou třídou.

O tom jsem slyšel. Tu stoku lze buď za obrovské peníze odklonit. Anebo ji přemostit. Za cenu toho, že na této straně žádná masivní tribuna nevyroste.

Je to tak. Musí vzniknout přemostění a na něm tribunka. My jsme tomu projektu rozhodně naklonění, je to městský stadion, čiší z něj tradice toho místa. A až se vedle na tom velkém škvárovém parkovišti vztyčí dům, tomu území to také pomůže, zmodernizuje se. Ale přitom nijak bouřlivě.

Takže do projektu „nový Ďolíček“ už by – lidově řečeno – vidle nikdo házet neměl?

Snad ne, žádné takové snahy blokovat projekt jsem neregistroval. Naopak. Bohemka má vždycky všechno dokonale prolobbované, co si pamatuju, tak při každém důležitém rozhodování o Bohemians hlasovali v pražských orgánech vždycky všichni jako jeden muž. Říká se tomu zelená vlna.

Stadion Viktorie Žižkov už sice za zástavbou není ze Seifertovy ulice takřka vidět, nicméně stále tam stojí. Blízkost jeho lokace vůči Václavskému náměstí či Hlavnímu nádraží je už dlouhé roky atraktivním soustem pro řadu nenasytných mlsných kocourů, co kdy kolem klubu kroužili, počínaje Vratislavem Čekanem. Co myslíte, udrží se stadion Viktorky ve svém současném umístění i za 20 nebo třeba 50 let? Anebo to sousto někdo spolkne?

Co bude za půl století, to opravdu nevím. Ale z hlediska našeho Institutu se domnívám, že tam ten stadion být má. A skoro bych se i divil, kdyby po tom soustu teď někdo akutně šel. Tím, jak se dostavěly objekty kolem Churchillova náměstí a development teď navíc poběží v těsné blízkosti Hlavního nádraží, tlak na pozemek stadionu po mém soudu zeslábne. A jako městský stadionek schovaný v té zástavbě může Viktorii Žižkov a jejím fanouškům sloužit po mém soudu ještě dlouhá léta.

Když budeme na malé procházce po pražských stadionech s prvoligovou současností či minulostí pokračovat, ocitneme se na Praze 6, na Julisce. Tak trochu v památníku starých časů.

Tam je armáda, tam my nesmíme! (směje se) Armáda si hájí svoje zájmy, tam asi všechno zůstane tak, jak je.

Slavia dlouhodobě usiluje o zřízení svého nového tréninkového centra, vybraná je lokalita na Šeberově, ale ta jednání stále nejsou uzavřena. Máte o tom nějakou bližší informaci?

Vím, že to běží z hlediska územního plánu, řešila se jeho změna, všechno probíhá v reálných časových intencích, tak jak to obvykle dlouho trvá. Proto se ještě nestaví, nicméně na druhou stranu ten projekt, pokud je mi známo, nikdo nerozporuje a tudíž ani neblokuje.

Takže na všechny adresy můžeme zahlásit: Perspektivy se jeví jako nadějné, anebo je stávající situace přinejmenším udržitelná. Ovšem s výjimkou onoho komplikovaného Strahova…

Lokality vybrané pro velké stadiony závisí na tom, co ty kluby reálně chtějí. Obvykle za nimi stojí velcí investoři. A my jsme jim v tom obvykle partnerem. Mrzí mě, že naše pozice vůči Strahovu vyznívá tak, že jsme nějací kazisvěti, co tomu projektu chtějí škodit. Vůbec ne. Jen ta lokace Strahova je prostě daleko komplikovanější, než si možná sportovní vedení Sparty uvědomuje. Bude hrozně fajn, když budou mít také partnera, který bude řešit i to, co se bude dít za zdí toho stadionu, směrem do města. Ty otázky jsou stále otevřené a zatím si je na Spartě nekladli. Nicméně snad si je položí.